ač i s útratú pokojného náboženství. Die tento svatý Jan: To máme od Boha přikázanie, aby, ktož miluje Boha, miloval i bratra svého. Třetie záleží svatost v činech zvláště dóstojných. Ale byl sem řekl, že v tom druhé jest povýšenie a počtěnie svatého Jana, a tak řka:
Druhé poctil Syn Boží a povýšil milého svého u zvláště dóstojných činech mimo jiné, že na poslední večeři vzpolehl byl na jeho prsech, svého jemu zjevil prorádci, jehož jinému neučinil, svú matku umieraje poručil jemu a dal jemu slovo Božie kázati, vysoké věci a skryté psáti a vnitřním okem spatřiti vzdvižené mysli dívajíc sě veliké věci. To tré velikéhoť jest duostojenstvie. Tiem jest svolán svatý kostel, tiem utvrzen, tiem nebeských pokladuov skrytých dobyto jemu. Tiem nejeden k životu přišel, ze zlého byl dobrý, z dobrého lepší; tiem i ještě i po nás bývají a budú z synóv zatracených synové Boží. Die Richardus: Nevědě, móž li Buoh člověku větší dar dáti, aneb mohl li by člověk větší vzieti, nežli aby skrze něho zlí dobrými byli, z synuov zatracených synové Boží. Mníš li větší mrtvé křiesiti? Většieť jest duši k věčnému životu vzkřiesiti, nežli tělo k tomuto životu smrtedlnému. Protož, ač jest také mrtvé křiesil svatý Jan, však za větší [věc]text doplněný editorem[43]doplněno podle rukopisu NK XVII.C.15 položil sem v jeho činech, že jest svým kázaním svolal kostel, svým písmem utvrdil, psav kniehy velmi kostelu užitečné. Neb, jakož die svatý Augustin, jakož nad námi ztaženo jest nebe a tiem jest vše utvrzeno, takéž v cierkvi svaté vše jest kniehami Písma svatého utvrzeno, což kolivěk věřiti máme. A že jest tak vzdviženú myslí spatřoval vysoké věci, otevřel nám skryté nebeské poklady. A kto jest výše vzletěl než ten orel, že jest upatřil a k nám to přinesl, že v počátku bieše Slovo a Slovo u Boha bieše a Buoh bieše Slovo? A kto jest tak tajné věci sezřel a popsal tak skrytě, jakož Bóh chtěl mieti, aby některé některým tajno bylo a druzí poznali nětco? A to vidíme v těch jeho kněhách, ješto slovú Apokalypsis, v nichž jest, ale skrytě,
