Buoha, dieť to Syn Buoží, že nenie jeho hoden; co pak ten bude hoden Boha, ješto by nětco miloval viece než Boha, jehož nepřikázal Buoh milovati? Protož silni máme býti na tom prvním vstupni. A ta milost, ač menších obecných hřiechóv neodlúčí, ale když jest, vylúčí smrtelný každý. Druhý vstupeň milosti k Bohu, ješto jest v Starém zákoně jako cíl ustaven, i v Novém zákoně obnovil to Kristus, aby nevyšlo to z paměti až navěky, řka, že tak, jakož die Zákon: Budeš milovati Pána Boha svého ze všeho srdce, se vší své duše, se vší mysli, se vší své síly, máme sě táhnúti; neb donidž nepřijdem k tomu cíli, dotud nám plného blahoslavenstvie nemuož přijíti. Takť die svatý Augustin: Když sě budu všiem sebú držeti tebe, nikdiež mi nebude bolesti ani práce a živ budu pln jsa tebe. Neb kohož naplníš, povzdvihneš. A že nejsem ještě pln tebe, těžek sem sobě. Ktož by měl již tak velikú milost, zbyl by nejen hřiechu smrtedlného, ale také i obecných. Tať milost od světa táhne. Neb jakož die svatý Jan, jehož den dnes pamatujem, miluje li kto svět, nenie v něm Božie milosti. Ktož nad Boha svět miluje a nad pravdu, jest v smrtedlném hřiechu a v Božiem hněvu; pakli méně než Boha svět kto miluje, tak že ta milost k světu potuchlu učiní v něm k Bohu milost, tehdy nenie v něm milosti Božie na tomto vstupni. Ale svatý Jan bylť jest i v té vysoké milosti a znalť jest milost i rád psal o ní, rád o ní kázal, aby mohli lidé, co jest pravá poznati milost. Třetie vstupeň milosti řekl sem pro Buoh milovati družce aneb bližnieho jako sebe, a proto v té vrúcí milosti k Bohu nepotuchati. Veliký by ten byl, ktož by pro zdejší práci, ješto by nesl z milosti k svým bližním, nebyl nětco v sladké milosti k Bohu potuchlejí. Toť tak vúplně teprv v nebesiech bude, a zde zatiem sluší z milosti a najviec, kto jest komu ku péči dán, jednomu o druhém pracovati,