neduhuov posilnili, tak že i lékařóv několik kázal na smrt dáti, že jsú bolest jeho obtěžovali. A když v tom dlúho trval hubenství, žádaje smrti a nemoha ji jmieti, až najposlé dosáhl štpice jakés aneb nožíka, zabil sě sám. Pravíť to mistři u přirození, že zvieřata přirozenie dobrotivého lehčejší smrt mievají než ta, ješto jsú ukrutného. A tak labuť zpievá, chtiec umřieti a lev pláče, jakož o nich praví. A tiem činem i lidé dobrotiví lehčejí mrú než ukrutní. Ale abych v tak neveselé neostal řeči, navrátím sě v řeč kratochvilnější o mládencích.
Třetie o odplatě těchto blažených dietek znamenajte. Divný jest súd Boží v mládencích těchto. Prvé dal jim čest rytierstvie nežli rozum, prvé koruny než své vóle podlé rozmyslu užívati. Co jest to jiného, jen že podlé své neobsáhlé múdrosti Pán Hospodin chce tak vše jmieti. Dobře kostel zpievá o slavném dítěti o Ježíšovi: Mlád jsa, uměl jest k silnému boji. Aj, vlitím své milosti v srdce králóm oněm ode vschod slunce přitáhl je, aby sě královstvu jeho poklonili a vrátili sě do svých zemí. Proněž hrdému zemskému králi, světskú milostí oslepenému, ukrutná závist vrtala srdce, že dietě malé v plenkách leže, to svú mocí a múdrostí zpósobilo, jehož on nemohl, na králové stolici sedě v královém rúše, meč i zlato maje, aby kohož nemuož přemoci dary, mečem přemohl, a kohož by meč jeho nepodrobil, aby toho dary uvázal; neb on chtěl, aby ti hosté, pílně sě vztiežíc, o dietěti pověděli i jemu, kde by bylo; a dietě malé v chudých plenkách jinému chtělo, a oni k vuoli dietěti vóle královy nenaplnili. Aj, král zemský počíná boj proti Kristu v lstivém srdci, mysle smrt jeho. Ale múdré dietě odvedlo to a zbořilo králóv úmysl, když naučením anděla tito hosté vrátili sě do svých vlastí jinú cestú, zlému králi tajemství Božího, ješto jest chtěl utajno do času jmieti, nezjevivše. Z něhož větší sě zlost v zlém vzbudila. Ale vizme, mysl přiložiec k tomu, jak divným vítězstvem chce v novém královstvu dietě toto svítěziti, jakovéť jest honce
