vdovský a třetí panenský; psal sem o těch staviech celé kniežky, tuto nebudu mluviti o tom, než řku krátce, že stav panenství Bohu zaslíbeného, v němž svatý Jan byl, jest najdóstojnější z nich neb z jiných. Byť byl který stav duostojnější, z tohoť by byl vzal Bóh matku sobě. Jakž Syn Boží pozval svatého Jana, an čistý panic, ihned oblúpil ctnost čistoty, v níž by mohl za beránkem čistým, kamž koli on jde, a jako oblekl svú mysl v ctnost té šlechetnosti. Neb tak jest, jakož die svatý Bernart: Když komu šlechetnost v mysl vejde jako v své miesto, drží sě a dobře sě sjedná s přirozeniem, bude li neduh uzdraven přirozeně darem Božie milosti, tak by chut a líbost mysl měla v šlechetnosti. A v tom mrzkost, ješto boří kterú šlechetnost. Ano i mezi pohany nalézáni, ješto mrzkost jmievali k hřiechu. A řekl Seneka: By nikdy bohové nemstili hřiechu a by sě hřiech mohl před lidmi utajiti, ještě bych hřešiti nechtěl pro tu mrzkost, ješto jest v hřiechu. A tak mnozí ctnost šlechetnosti milovali, ač i neznajíc plné pravdy; čím viece tento svatý tak znamenitě milý Bohu držal sě jest v šlechetnosti svaté čistoty, věda nad to, že, jakož Písmo svědčí, ktož miluje čistotu srdce, bude krále přietelem jmieti, a toho všech králuov krále, ješto slóve král všech ctností! Ó, jak mu jest mílo bylo prázdnu býti nečistoty! A i dnes má i navěky jmieti bude útěchu z toho. Toť by byl mohl spravedlivě řieci ono slovo, ješto ona šlechetná dievka Sára, těšiec sě v Boze v svém zámutku, pravieše: Ty vieš, Bože, žeť sem čístě své duše ostřiehala ode všie tělesné žádosti, ani sem sě k těm, ješto hrají a jdú v lehkosti, přiměšovala. Povolila sem k manželstvu ne pro svú líbost, ale podlé ustavenie zákona tvého. Takéž svatý Jan byl povolil k manželstvu ne [z]text doplněný editorem žádosti těla, ale podlé ustavenie Zákona starého. A když odtud Syn Boží k čistotě panenské pozval jeho, míle a statečně přijal ji a držal. Ó, šťastní, ktož tak ctíti mohú toho milého přietele Božieho, aby