jedné hromady vyvésti a učiniti. Ať řku v nějakém podobenství, jako přída tesař k hromadě lesu, bude v úmysle jmieti, jaký duom učiní z toho, z čeho toto nebo toto.
Druhým dnem, o němž die Písmo, že ten den rozdělil Bóh vody ty, ješto jsú nad firmamentem, totiž nad těmi nebesy, ješto jsú v nich hvězdy a jichž během vše jest utvrzeno, od těchto vod, ješto jsú pod firmamentem, znamenán jest druhý skutek Boží, ješto chválu jeho opatrně múdrosti ukazuje, že jest vše zpořiedil podobně věda, co k čemu sluší, co proč, co má držeti které miesto.
Třetiem dnem znamenán jest skutek milosrdné dobroty jeho. Neb ten den, když všudy byly vody zemi pohýlily, Bóh odhrnul vody s strany země, aby sě země suchá ukázala a svuoj plod nesla k užitku lidem. Ale i zvláštní dobrotu Boží ten den třetí znamenává, v níž, našeho hledaje užitka, vykúpil nás z hřiechu a pro hřiech obecný z obecné smrti. Neb jakož všecka země vodú byla oplynula, tak vešken národ lidský byl v hřieše a v smrti, jeliž Hospodin v svéj dobrotě odlúčil smrt od lidu svého a hřiech obecného přirozenie porušeného. A tak vynikl kostel, lid Boží, z smrti a jest ploden darem Božie milosti v šlechetnostech, a lid jiný kromě kostela vešken jest v hřieše, vešken v smrti, jako ta země, ješto jest ještě hořkými vodami morskými oplynula.
Čtvrtý den učinil Bóh slunce a měsiec i jiné hvězdy, ješto aby zemi osvěcovaly. V tom jest znamenán ten Boží skutek, že čeká dobrotivě, ne ihned zavrže, ač kto nenie ihned osviecen múdrostí pravú, jako svět sluncem; múdrostí opatrné rozšafnosti, jako svět měsiecem; i jinými šlechetnostmi, jako svět hvězdami rozličnými. Ale čeká, až i přijme sbožný dar milosti jeho, jímž bude osviecen. Jakž koli toho ne všem činí, by dlúho jich čekal, abychom my neodlévějíc k němu přistúpili a od něho
