myšlenie blúdilo bez paměti, ale všecka mysli hnutií i údi tělesní, vše by bylo podlé vuole, podlé rozumu; všecko by vuole rozumně, jakž by chtěla, zpořiedila, vztáhla, odvrhla, vším tak brzo hnula, jakž by ráčila. Ó, jak jest toho byla vysoká moc, jak mocná výsost! Ó, duostojenstvie velikého! Toť jest panovati nad zvěří zemskú, nebeské ptáky i ryby morské v své moci jmieti: v rozličných věcech, v zkúšenie sěho i onoho libého neb nelibého, v zpatřování vysokých věcí aby nic myslí nemohlo hnúti, nic jie nepřemohlo, ale aby, jakž chtiec a dokudž chtiec, to držala, což by chtěla, v tom sě kochala, dokud chtiec čeho, řádně užívala, a jakž chtiec brzo, beze všie túhy po tom ostala, čehož by chtěla v kterú chvíli; a když by chtěla, opustiec tak tyto nižšie věci, vzhuoru sě vzdvihla k nebeským věcem. V jakém jsme pak hubenstvu, to vidíme: jak ne tak jest mnohé, jakž bychom chtěli, ano sě nám vše protiví, vše nesnadno, což jest dobré, a to pro hřiech našeho otce. Co pak příde na nás teprv hubenstva pro naše hřiechy, ač sě jich v Boží milosti neočistíme! Protož prvéť jest potřebné k očištěnie hřiechóm jich těžkost a velikost rozvážkati.
Druhé jest potřebné k očištěnie hřiechóm dosti učiněním za hřiech odložiti závinu. A zdali dlužník zbude dluhu, ač by sě již nedlužil viece, neučiní li dosti za dluh? I jest troje věc, aby bylo za hřiech dosti učiniti: jedno jest žalost v srdci za hřiech, druhé usty vyznánie na zpovědi hřiechu, třetie ten účinek, ješto kněz skáže na pokání. Když bude srdečná pravá žalost za hřiech, tehdy jest úmysl zpoviedati sě a pokánie přijieti od kněze, ješto jest na to ustaven. A to ihned v Božie milosti obživí hřiešného a zbaví věčného pekla. A mohla by tak veliká žalost býti za hřiech, aneb tak veliké v Boží milosti zapálenie, že by i té muky neb pokuty mnoho sešlo, ješto by jměl trpěti hřiešný. Zpověd jest také veliká věc. Protož dí o ní svatý
