věcí zpuosob. Uzříme slavné člověčenstvie Pána našeho Jezu Krista, v něž andělé zřieti žádost mají a útěchu. Uzříme matku, čistú pannu, a ne ledačís matku, ale Matku Boží, ješto jest nám Buoha bratrem urodila, ješto jest kniežeti pekelniemu hlavu setřela, a nás u veliké poctivosti v tom nebeském miestě ostavila. Uzříme, v jaké žádosti svatí andělé nás na tomto světě ostřiehali i rozličně nám pomáhali. Uzříme, kto jest kdy komu byl pomocen kterým činem k tomu, aby došel té radosti, uzříme, že viec nepotratíme té radosti; nikdy nepomdlé, nikdy neobvetší. A pro to tak štědré obdarovánie dobrých vzní ve všech svatých chvála Božie v nebeské sieni věky věkóm, že jest je stvořil, že jest je vykúpil svú drahú krví a učistil a ráčil účastny jmieti té radosti.
Těch šest skutkóv Božích znamenáno jest v šesti dnech prvnieho stvořenie, jakož jest dnes čteno o tom. Neb skutek jeho chvalné moci ukázán jest prvnieho dne, v němž Buoh najprv učinil světlo, aby chvála moci jeho zřejma byla v stvořenie jeho, že jest v počátku stvořil nebe i zemi. Ale země byla jest jaks taks nezpósobna, netvárna; jejie zpósob byl ještě jen v úmysle Duchu Božieho. Protož i die Písmo: Duch Boží vznášel sě na vodách, vodami mieně též jako i onú zemí netvárnú ještě a nezpósobenú, totiž vešken ten stvor první, z něhož pak čtyřie zpořiezení elementi a snad i to, ješto pátá byt slóve. Neb ono teprv pravé jest nebe, v němž andělé jsú, ješto plamenné slóve, ne aby plamen byl tohoto ohně tělesného, ale že plá divně milostí Božie nad tento vešken tělesný běh; proti němuž i toto nebe s hvězdami svatý Augustin nazývá zemí. A donidž ta všechna hromada tak nezpósobně v spolce byla, dotud to vše zemí jmenuje Písmo a někdy vodú. A tak die: Duch Boží vznášel sě nad vodami, totiž Bóh to jměl v svém úmysle, co chce z toho stvořenie té jedné
