Jakž jest Kristus, na svatém kříži umřev za nás, duši pustil, tak ta duše slavná, jsúc jedno s Božstvím, tu jest vešla v ty pekelné krajiny, kdež jsú svatých Otcuov duše byly. Tu jest naplněno to proroctvie, ješto praví: Těm, ješto jsú seděli v stienu smrti, vzešlo jest světlo. A tu jsú ihned zpievali alleluja. Tu jest jim byl ihned ráj rozkoši, ješto jest jej slíbil onomu lotru, pně na kříži řka: Dnes se mnú budeš v ráji. Neb lotr duši pustil a tam přišla duše jeho, kdež již byl sstúpil v své duši Kristus a rozkoš učinil jasností a světlem Božstvie svého Otcóm svatým. Ale my lkavše a lkáti jměvšě v slitovánie té potupy, té triezni, té kruté smrti, ješto jest taky Pán náš trpěl pro nás a pro naše prohřěšenie, ne včera pro ten smutek, ale dnes počeli jsme pamatovati tu útěchu svatých Otcóv, když jsú opatřili Božskú jasnost v duši pána našeho Jezu Krista. A tak dnes zvoniec hlasně ve všecky zvony, veselé zpievajíc zpievanie, ukazujem tu útěchu svatých Otcóv, až i alleluja, ješto jsme byli opustili pamatujíc prohřěšenie našeho Otce, dnes začínáme. A od dneška přes tyto vše hody zpievá kostel viece než jindy alleluja. A tak chci řeči dnes o alleluja podržeti.
Alleluja ani řecké slovo ani latinské, a nevědě, by sě co tiem slovem řeklo k rozumu, jakož nám jiná slova mienie nětco. Ale jest tak hlas veselé jakéhos v chvále Boží, jiež mysl slovy nemuož rozumnými vypověděti, jakož bývají hlasové někteří smutku neb bolesti, že, když die: Ach, to znamenie jest, že bolí; když die: A, anna, znamenie jest, že pyče; když die: Hijá, hijá, znamenie jest veselé nějakého. Takéž to slovo „alleluja“ jest, že nemuož býti v jinú řeč vyloženo, jediné že tak vnitřní útěchu a radost v Boží chvále znamenává, jiež nemóž řeč vypraviti. A znamenitě v Písmě pětkrát pomním, že jest to slovo psáno: čtyřkrát v Apokalypsí a jednú v kněhách Dobešových. A tu muožem vzieti zběradlo, že z patery věci muož nám spravedlivě mysl sě vzbuditi v radosti vnitřní nevýmluvné
