v bok jeho, neuvěřím. Čtvrté, když jest řekl: Pán muoj a Bóh muoj. První vyrčenie učí nás, abychom poznali cestu po Bohu jíti, druhé učí, kak sě držeti poznané cesty, třetie ponúká nás k doúfaní k Bohu, a čtvrté ukazuje, jak trží milost k Hospodinu, když poznána bude milost jeho. Čtyři ta vyrčenie jsú rozumu hlubokého a od toho jsú vyšla apoštola, jehož jmeno jest Tomáš, a to se die výkladem „bezedná hlubina“. Protož pílně z nich každé znamenajme. A ať bych neudlil v jedné řeči, o dvú nynie chci pomluviti a druhú řečí dokonám o dvú druhú, zdali z těch slóv hlubokého […]text doplněný editorem přijde nám k užitku které.
Prvé sem to řečenie položil svatého Tómy, ješto jest řekl: Pane, nevieme, kam jdeš, a jak muožem věděti cěstu? Z té hlubiny to najprv vezměm, že chcem li života dojíti blaženého, máme najprv poznati cestu. Túžebné jest, ktož chce kam jíti, nevie li cesty. A jak jest mnoho bludných rozcestie na tomto světě, že nejedna zdá sě dobrá cesta a najposlé přivede k smrti. I jest pílně poznati, která cesta pravá a která nepravá. Najprv slyšme, mysl přiložiec, co die sám Kristus o těch cestách, kakť je skazuje, která jest která. Dieť: Široká cesta, ješto vede k zahynutie, a mnoho jich jest, ješto jdú po ní; a úzká cesta vede k životu a málo jich po ní jde. Zdali kto nemuož ještě rozuměti, co jest široká cesta, ješto vede k zahynutie, a co úzká, ješto k životu? To jest ta široká cesta, když člověk po všem stojí, což se líbí žádosti jeho, jako by vše slušalo, vše hodné bylo; a nemuož li čeho pravdú dojíti, ale přimiesí i křivdy, aby dosáhl; a svuoj čas uzře, i křivdú pójde proti pravdě, aby dosáhl, jemužto chce. A i tiem jest široká to cěsta, že jich jest mnoho, ješto jdú po ní; a také tiem jich po ní viece jde, že široká. Ale dovedeť ta cesta zahynutie, uvedeť najposlé v divnú úzkost a u velikú tesknost. To jest pak úzká cesta a k životu vede: Ne všeho činiti, což se líbí, nestáti po tělesných žádostech a po světských, v pravdě jen býti živu, z hodujie
