povolna sobě, a milost bližních. Jistě to tré Bohu sě i lidem líbí, a když jest protivné tomu, ohyzda jest; však skrze to pohledajme některého rozumu, ješto by každého dotklo, neb ne každý má bratří, ne každý jest v manželstvie. Protož vezmúc to k rozumu duchovniemu, každéhoť dotkne. I jsú tělesní čichové aneb vnitřnie moci duše jako bratří spolu, a když toho všeho spolu bude jedna svornost k dobrému v Boží milosti, ta svyčnost libá j’ v každém Bohu. A co li by platno bylo, jakož die svatý Řehoř, kdyby střiehli města se všech stran dobře a nestřiehli snad jedné brány, ješto by tady všel nepřietel. Protož střeže li, aby dotčením smilným mysli nepoškrnil, budiž pílen, ať ani zrakem ani sluchem nevejde ta poškvrna srdci. A ktož se střeže, by jej smilstvo nepotrhlo, ten sě střež i pýchy i lakomstvie i všech hřiechuov. Protož když by všichni údové těla, všickni moci duše svorně sě hřiechu protivili a stáli po Boží službě, bylo by to líbo Bohu. Druhé, ješto sě líbí Bohu, muž a žena, když jsú v dobrém povolni sobě. V zlémť nemá povolnost chvály, ale v dobrém. A tak die svatý Pavel: Muž nedobrý svatý bývá skrze ženu dobrú a nedobrá žena skrze dobrého muže bývá svata. A pak v duchovniem rozumu jmějme rozum miesto muže, ten rozum, ješto jest zvláštní dar nadpřirozený, rozum Ducha svatého, a tělo jmějme miesto ženy. A tak, když rozum právě bude cestu Boží ukazovati a tělo bude poslušno rozumu, to čině nebo trpě, co rozum ukazuje, a když také obmyslí rozum potřebu těla a křehkost jeho, ta povolnost líbí sě Bohu. Třetie milost bližních líbí sě Bohu, ač jest čistá a věrná, podlé Boha, pro Buoh a v Boze.
Chce li kto ještě i nad to, co sem řekl, líbí li sě Buohu, srozuměti, znamenaj, líbí li sě Buoh jemu a velmi li sě líbí, a věz to, že tak, jakožť sě tobě Buoh líbí, tak ty sě Bohu líbíš. Čtenie to svědčí, že v kterúž mieru budem měřiti, v tuť nám odměří. I potom móžem znamenati, velmi li sě líbíme Bohu, jsme li velmi hotovi držeti jeho přikázanie a to, což radí, z milosti li čili z bázni pokuty
