činiti [s]text doplněný editorem světem, nevědúc, co nesnadností bývá na světě. V tom podobenství lid židovský byv v Ejiptě v hoři, vyšed z Ejipta, majíc rozkošný pokrm mannu, vzeli k ní mrzkost a túžili po Ejiptu. Protož chcem li býti hodni Jezu Krista, nemějme těchto vdov nemúdrých obyčejóv; zavrhúc to, co k světu slušie, táhněm sě k tomu, bychom v milosti byli s Hospodinem.
Skrze tu, ješto muž ji odehnal od sebe a odlúčil, ty muožeme znamenati, ješto svět hrdá jimi a odlúčil je od sebe proti jich vóli. A ty, jako i ony, ješto sě skrze vdovy znamenávají, budú li po světu vždy túžiti a k Bohu se neobrátie, hubenější budú všeho lidu, táhnúc se k světu, an hrdá jimi. Ale obrátí li k Bohu všicku svú mysl, zčastné by bylo to jich neštěstie, že by tak svět hrdal jimi. Neb tak mnohé Buoh obracuje s sobě, ješto by v bujnosti a svět majíc po své vóli, netbali Boha.
Skrze zlú, šerednú kóži ta se duše znamenává, ješto jest již tak ohýrala, že hřiechu neváží za hřiech a k šeredství hřiecha nemá studu, a hotova přijieti zlých duchóv šepty, když ji k kterému hřiechu podněcují, jakož jest to zlých kóží, nectných žen obyčej zvláštní. A to jest jisté, že nemuož to nadlúze trvati, aby mohla ctnú slúti, kteráž ráda slyší šepty a přijímá je od frejieřóv, ač i nemyslí, by ovšem k šerednému skutku povolila. A býváť to, žeť zacházejí v to šeredstvo, nechtiec se těch šeptuov střieci, ješto se jim nezdálo, by kdy na to přišlo. Týmž právě činem nenie to ovšem čistá duše, ješto v sebe duši ďábelská pokušenie oblibuje, šepty jeho přijímajíc. Protož kteráž duše nechce takovú zlú kóží slúti a zajíti v taká šeredstvie, učiň, jakoť ctné ženy činí nebo dievky, ješto odráží příkrú řečí a neochotenstvím od sebe takového nečistého pošeptače, a nepovoluj, neoblibuj, ale protiv se zlého ducha podštívaní! Die svatý Jakub: Protivte sě ďáblu a poběhneť před vámi. Jsúť také toho šeredné zlé kóže obyčeje, že když ji
