činem jako choti. Divnéť jest to duchovnie manželstvo. Neb v tělesném manželstvie panna bude porušena, ale v tomto duše porušená, když v něm bude, opět bude své panenstvo zasě jmieti, ne jakož k oné panenské korunce zvláštní, ale jakož k tomu, že móž chot býti toho kněze najvyššieho, pána našeho Jezu Krista, o němž jest v podobenství psáno v kněhách Mojžiešových: kněz najvyšší pojme pannu, nepojme vdovy, ani té, ješto ji jest jiný muž odehnal od sebe, ani zlé, šeredné kóže. I sluší nám tuto znamenati, co jest k tomu úmyslu vdova, co od muže odehnaná, co zlá kóže, ješto těch nepojme kněz najvyšší.
Najprvé vdovú jsú ty znamenány, ješto moc jim umřela k skutku hřiecha, ale žádost neumřela; Neb hřiech jich ostal, ale ony svú myslí hřiechu neostaly. Kdyby mohl takový, rád by zlý byl a túží jako vdova po muži, že nemá té moci, aby zle činil. Proti takým die Hospodin v proročství, že zahladí amalechytské. Amalech tolik sě die výkladem, jako by řekl krvoliz, totiž ješto krev líže, a ty znamenává, ješto nemohú skutkem tělesné žádosti syti býti, ale jen jako jich polizujíc, oblibuje to, k němuž táhne tělesná žádost, jako když někto líže rožeň, ač sě jest pečeně jemu i nedostala, a jako by vlk lačný, jeho nalezna, ješto jím voly spřáhají, polízal jeho v té žádosti, že by rád najedl sě těch voluov, ješto tiem jhem spřěženi byli. Tiť nejsú duostojni Jezu Krista. Druzí také mohú ke vdově podobnáni býti, ješto mají vdov některých v tom obyčej, že vdova, jakž sě jí malé nahodí protivenstvie, bude řéci: Bych jměla muže, já bych tohoto netrpěla; a snad by s mužem trpěla viece. Takéž někto pustiec od světa, chtiec neb nechtiec, budú po světu vždy túžiti, a jakž je v čem potká malá nechut, bude sě jim zdáti, by nic jich nechutného, by v světě byli, nepotkalo, aneb toho zapomněvše, co je je dřieve potýkalo, aneb nejměli li jsú
