[30r]číslo strany rukopisuby nade všecky německá kralovali viece, nežli on sám.

Každý rychtář má viny mieti v svém rychtářství, jakož jest ustaveno po dobrém obyčeji: Nemóž žádný rychtářem býti, nemohú ijednoho kniežecieho úřadu dvěma člověkoma dáti nebo pójčiti. Jeden z nich nemóž pravým kniežetem od toho slúti nebo býti, takže nemohú ani markrabstvie ani hrabstvie rozdělovati, a ktož rozdělé, tehdy ti jsú pravá jména ztratili. Král nemá těchto duostojenstvie ijednoho v své moci mieti, rok a den i má jich preč oddati. Pakli toho neučiní ale, mají kniežata a jiní toho žalovati na krále. Falckrabí z Říma, ten jest s právem súdcí nad králem, a proto má falckrabě mnoho cti.

Když krále volé, tehdy on má říši přisieci a má v tu přísahu čtyři věci přisieci, aby právo slyšal, aby křivdu mdlil a tupil, aby říši zastával na jejím právě a také aby říše po vše časy přimnožoval a jie chuzšie nečinil. To píše král na všech svých listech, kteréž píše, aby říši po vše časy bohatějšie činili, ale ne chuzší. Když král na stolici v Čechách usazen bude s větší ctí kniežat, jenž sú jej volili, tehdy nemá viec přísahy činiti o nižádnú věc kromě jediné věci, když by jej papež vinil, by se on na vieře mýlil. Ale když on ženu pojme a k manželství, to neslušie k tomu. Tolikrát se stane to, že on tu přiseže, to jest spravenie, pakli on má svědkem býti některé věci, tu má pomocen býti a má praviti při říské milosti. A toho jemu mají věřiti, za kterúž věc jiní lidé přisáhají, za ty přísahy on má sliby učiniti, a toho jemu mají věřiti. Chromého, nemocného, klatého, psance, vypověděného nebo kto kacéř jest, toho nemají kniežata králem učiniti. Pakli takové volé, druhá kniežata mohú jej zavrci s právem na tom miestě, kdež dvór položen, a smluven bude, ač těchto věcé jednu ulíčie, jako právo jest.