[17r]číslo strany rukopisusvobodni li jsú čili nic porobeni. Ten mistr praví takto: dětem těm nemá jich mateře nešlechta škoditi dřéve, než se urodí, nebo když se urodí, v kterémž právě ta matka jest v ty časy, v témž sú také i děti. My máme s písma, že ijeden nemá poroben býti, však jest to tak přišlo od moci a ot přinucenie, že jest u právo přišlo, že sú porobeni lidé, avšak se nemóž ijeden svobodný člověk u poroby dáti, zapovědie li to děti, to nemá z právem býti. Nemóž ijeden porobených lidí mieti, nežli božie domové a kniežata svobodní. Všickni služební porobení slovú u písmě, proto nemohú porobených lidí mieti, slúží li který služebník kterému božiemu domu a die li, že má porobeny lidi, ti jsú toho božieho domu porobeni, pakli má knieže služebné a die li, že má porobené lidi, neb sú jeho pána.

Duchovných kniežat i světských kniežat úřadové, ti sú právě ustaveny, že kniežecími úřady s jedním komorníkem, s jedním podřieským, s jedním kancléřem i s jedním maršálkem, ti čtyřie s pravým právem musie svobodní lidé býti, a ti mohú dobře s právem porobené lidi mieti. A móž li tu který služebný ulíčiti, že sú jeho předkové svobodni byli, když sú je dali kniežecím úřadóm, neb když se jest k nim poddal, ač jest byl svoboden, ten móž mieti s právem porobené lidi. Tito lidé mají býti svrchní svobodní nebo prostřední svobodní. Kniežecie úřadové jsú kniežecími a jinými věcmi ustaveni, a dá li který svobodný pán které porobené lidi kniežeciemu úřadu, ti nejsú služební, ale sú toho kniežete porobeni. Oni nemají služebného člověka práva. Jako sme pověděli o kniežecích úřadech, takéž jest říše ustavena od kniežat.

Jiní slovú vždycky svobodní, jichžto otcové i mateři vždy sú byli svobodní, kteříž sú se od prostředních svobodných urodili, ti sú také prostřední svobodní, a jestli mátě