toliko křesťan sloveš, tehda o to mnoho nepracuješ než jednú do roka. A to pójde z zavázanie a ne z pravého milovánie tvého spasitele. Nekladiž žádný bohu rokóv, ani kterých sobě počítaj dnóv, než když do sebe hřiechu smrtedlného nečiješ kterého vědomého. A úmysla nemáš li k němu, opovrha se neřádnému hněvu, přistupujž k svému spasiteli, otci i utěšiteli, kolikrátž tebú ta láska pohne, nečekaje roka ani téhodne. Takť jest pán bóh rozkázal, aby každý pamatoval, to čině na jeho památku. A dieš li, dokovadž to má trvati, sv. Pavel odpoviedá řka: Ažť i příjde, tociš súdiť živých i mrtvých, le do dne súdného bude trvati, a ktož nebude na to tbáti, jižť jesti odsúzen, jakož jest Kristus pověděl.

Dóvod a pečet všech řečí tuto popsaných

A těmto všem řečem na potvrzenie vizme sv. Jana čtenie z šesté kapitoly: V ten čas řekl jest Ježíš učedlníkóm svým a zástupóm židovským: Zajisté, zajisté pravímť vám, nebudete li jiesti těla syna člověčieho a píti jeho krve, nebudete mieti života v sobě. Ktož jie tělo mé a pie krev mú, tenť má život věčný a já vzkřiesím jej v súdný den. Tělo mé vpravdě jest pokrm a krev má pravý jest nápoj. Ktož jie tělo mé a pie krev mú, ve mně přebývá a já v něm. Jakož poslal mě jest živý otec, i já živ sem pro otce. A ktož jie mě, i on živ bude pro mě. Tentoť jest chléb, kterýžť jest s nebe stúpil. Ne tak, jakož otcové vaši jedli sú mannu na púšti a zemřeli sú, ktožť jie tento chléb, živť bude na věky.

Epištola sv. Pavla

Řeč epištoly sv. Pavla k Korintóm: Bratřie, jáť jistě vzalť sem od pána boha to, cožť sem vám vydal, že pán Ježíš v kterúž noc měl zrazen býti, vzal jest chléb, bohu otci chválu vzdav, lámal jest a řekl: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, kteréž za vás na smrt vydáno bude, to čiňte na památku mú. Též také i kalich, když byl odvečeřal, řekl jest: Tento kalich nového zákonu jestiť mé krve. To čiňte, kolikrát píti budete, na památku mú. Kolikrátž kolivěk budete jiesti chléb tento a kalich píti, smrt boží budete vyznávati, ažť i příde. A jistě ktož kolivěk