bude jiesti chléb aneb píti kalich boží nedóstojně, vinen bude tělem a krví boží. A proto zkus sám sebe člověk, a tak z toho chleba jez a z kalicha pí. Neb jistě ktož jie a pie nedóstojně, odsúzenie sobě jie a pie, nemaje vážnosti o těle božiem.

Vážnost

Najvětčie vážnost má býti do člověka, aby přistúpal bez smrtedlného hřiecha. A netoliko aby jeho v tu chvíli neměl, ale i potom aby se jeho vdycky střiehl, nebť nenie dosti bez skutečného hřiechu přistúpiti, když jej potom mieníš učiniti, nebylať by to upřiemná vážnost, ale falešná a Jidášova zlost. Neb sám Kristus jest vyznal, jakož jest sv. Jan popsal řka: Kterýžť mě zraditi má, tenť se mnú do mísy sahá. A ďáblem jest jeho menoval, ač byl hřiechu skutkem nedokonal. Též ty svému bližniemu smrti žádaje a někomu utopenie neb upálenie jednaje, přistúpáš aneb chceš přistúpati k tej svátosti, pln sa ďábelstvie a jidášské zlosti. A protož řeč sv. Pavla jestiť pravá, žeť sobě člověk súd přijímá, kdyžť vážnosti k tej svátosti nemá. Ale vážnost maje, nečiješ li do sebe tohoto obého zlého, neopustěž svého velikého dobrého, nebť žáci takto zpievají, kdyžť hod božieho těla pamatují: Tak velebnú svátost před očima majíce, klanějme se a poctivost čiňme, k zemi padajíce. A coť sú u figurách staří měli, to již postup novému obyčeji. A viera naše to naplň, čehož nemóž stihnúti náš rozum. Zpievajíť ješče i viece, často takto řiekajíce: Ó, svátosti přětajná, v niež se Kristus přijímá, tuť jest pamatovánie Kristova umučenie, duchovnie nasycenie a budúcieho oslavenie závdavek se dává, aleluja. Aleluja.