jemu řečí nebo činy,
jměl by na se těžké viny,
[385] ke cti tobě uraženie za to.
Bude liť nésti míle zlato,
by ho takto dóstojně dobuda,
prvé panoší dobře pobuda,
potom přijal rytieřstvie na sě
[390] tak, jakož tajně nebo výhlasně
řekli, že jsi rytieř nemarný,
dóstojen ke vší cti plný.
Neveď mysli přieliš k tomu,
by se tak již vobložil v domu,
[395] nebo které šeradné své věci
jako san z sluby[5]zjevně chybný (zkomolený) zápis chtěl by utéci,
byl pro svú lenost ohlášen,
nebyl by široce sčasten
v takém marném obložení.
[400] Stój myslí po ctném odění,
by s tiem v svých jézdách projel,
jakož by pak v něm všie cti dojel,
protož byl sám toho druhu radě.
Nebuď nikda nesčastně v svádě
[405] v obci ani kdy v tovařiství,
budeš li tak u plném množství,
aby s sebú ctné družiny,
nestrávil pro své marné činy,
skutkem nebo svadnú řečí,
[410] chce liť se státi po ctné seči,
ještoť móže probyti snažně
ke cti, múdře, také vážně,
tobě i tvému milému dietěti,
na tom světě k věčné paměti,
[152v]číslo strany rukopisu[415] k tomu rytieřskú chválu plodě,
tu jenžto budeš v téj příhodě,
kdež kniežata, mocní páni,
táhnú k sobě čirú plání,
chtiec svú vóli srdcem snieti,
[420] a toť jich již nic nerozjeti
nemuož od té mieře již.
K té svádě, synu, své srdce bliž,
v niežto čisté oděnie lskne sě
v čirém poli jako v lese.
[425] pod korúhvemi již bohatě,
tať sváda chce ctné odplatě.
Když to uzří již oko tvé,
budiž tu podlé hospody své
pilen téjto svády nemylně,
[430] by schoval své miesto pilně.
S malú řečí mysle mnoho,
protož se dokládajíc toho,
jenžť strachem i udatenstvím vládne,
bez něhož tobě nenie snadné,
[435] by ty udatnému mocnému nikoli,
nežli s jeho dobrú vólí.
Svému[k]Svému] Swe hospodáři[6]korekturou písaře, písař původně napsal „Swe hoſpodie“, následně nadepsal koncovku „arzy“ věren buď,
pro jeho čest tak se truď,
jakož by také své cti chráně,
[440] nebyl proň i v jedné ráně
k bohu, také k lidem na světě,
jehož by ty sám, také tvé[7]korekturou písaře písař ůvodně napsal „geho“, nadepsáno „twe“ dietě,
po tvé smrti byť škodu mělo,
jenž by ne prostraněji zřelo.
[445] Budeš li který úraz již mieti,
toť třeba na to dobře pomnieti,
by schoval pána, k tomu lidi,
