jeho svaté umučenie,

ažť tu jeho tělesně nenie,

[55] v duši jest vždy s tebú, synu, cele,

v to věř mocně i také směle.

Hodin svých u bozě míle

nezapomínaj při své síle,

by byl toho daru hlúpý.

[60] Almužny svéj nebuď skúpý

pro buoh i také pro jeho svaté,

dojdeš tehdy cti bohaté.

Také anjelu svému pěj zdravie,

pokloň na každý den právě,

[65] ještoť jest dán ku pravdě tobě.

Svatých ku pomoci sobě

chovaj na všelikakých skutcích,

protož nebudeš v častých smutcích.

Měj na srdci toto súkromie,

[70] by tě tvé čisté svědomie

vedlo od hřiecha tak bedlně,

jakožť by neshřešil smrtedlně,

neboť hřiech mysl, život krátí,

novúť hanbú se odplatí.

[75] Starý, dávný hřiech při věku

častokrát na mnohém člověku

všé dobré mysli vrah jest,

ktožkoli má k bohu čest,

tenť jest hřiechem jako svázán.

[80] Protož, synu, buď tiem kázán,

tak, jakož má viera k tobě,

nedrž rád hřiechu na sobě,

zbuď jeho, jakž najlépe móžeš.

K věčné radosti dobře spomóžeš

[85] sobě tiem i svému dietěti

čistú, spravedlivú zpovědí,

věrným utrpením za to.

Měj skrúšenú pamět na to,

budeš ve všech činech platen,

[90] ochoten, zdráv, vesel i udaten

ku pobití, všé cti vždy spoře,

na zemi, také prostřed moře,

synu, tak všie cti dosiehneš.

Když se k světu táhl i tiehneš,

[95] tehdyť tobě ráčiti razi jistě,

přijma ctné manželstvo čisté,

přebývaj v něm bez omylu,

tak, jakož by tvá duše v něm byla

skrze to [u]text doplněný editorem věčné radosti,

[100] jinak nemař své mladosti.

Pakli tě kto myslí jinú

k jinému zákonu přivinú,

z tvé žádosti a z tvého chtěnie,

jakž jě kolivěk procenie,

[105] tak jej drž v téj kúpi právě,

jakož by zzískal duši své zdravě.

Mše svatá buď tobě vždy míla,

by tvá plná moc i síla

k tomu přistúpila smierně,

[110] když kněz dóstojně i věrně

z ďáblem bojuje, mši slúží.

Ať tvé srdce po tom vždy túží,

jakož by na každý den chtělo

viděti svaté boží tělo.

[115] S tiem drže všeho dobudeš,

cti, sboží, sčestí jmieti budeš,

svým všem nepřátelóm silen,

budeš li toho s věrú pilen.

Ještěť viece razi k tomu,

[120] co promluvíš, slíbíš komu,

s pravú vierú bez omyla,

byť z ust tvých vždy pravda byla.