protož dobrá to odmluvila.
Podlé cti, dóstojné rady,
aby jich čest šířil již všady,
[515] k jich libostem jim tak slúžil,
aby toho mnohým dobrým užil,
k tomu v její službě ustavičen,
protož jejie přiezni buď vděčen.
Věz to, synu, žeť ze sta jeden
[520] muož sám od sebe býti přiveden,
jenžto by byl ke cti celý,
komuž dobré panny míly
u věrné milosti nejsú jistě.
Ty nebuď tak, toť pravím zajisté,
[525] buď blízko již k rytieřské chvále,
nebuď ustavičen nikdá na mále,
ktož u vieře ustavičné cení.
Věrnú ženu bez proměny,
poznaje ji v dobré postavě,
[530] ihned dá svému srdci právě
po její kráse túžiti,
chtě se pro ni doslúžiti
cti, k tomu bázni, rytieřské chvály,
věz, žeť toto člověk nenie malý.
[535] Ktož tak ctnú milú sobě oblíbě,
svú jie věrnú službu již slíbě
i chce jie státi vždy v té vieře,
z tohoť jest dobrá čáka rytieře
vskutku k tomu v šlechetnosti.
[540] Protož buď s ní u věrné milosti
vše ctný, dobroty pln pro ni
všelikterak, také pěš nebo na koni,
k bohu i k lidem jestiť čilý,
[154v]číslo strany rukopisutaké ke vší dobrotě smělý,
[545] k tomu buď ke vší zlosti strastný
jako pták, ješto jest často plašný.
Protož se zlostí pro ni žásá,
neboť mu, milá panno, tvá krása.
Protož sobě najlepší zvoli,
[550] cožť na světě činí kdykoli
ve cti jejie milost bohatě mieně.
Nechvatiť se tvého stieně
ijeden šeredný, zlý skutek,
aniž muože mieti jistě který smutek
[555] přemoci v dobrém veselí,
tak mu milost, ta viera velí.
Protož, synu, vezři na to
važ sobě od panny přízeň za zlato
i také nad drahé kamenie,
[560] nebo proti milosti nic nenie
nižádná věc na tom světě.
Komuž která s věrú přeje jistě,
sčastněť by se ten narodil,
jenž by sobě toto osvobodil,
[565] neboť mu věří všie známosti.
Protož chovaj v srdci jich tajnosti,
cožť povědie u věrné vieře,
věz, kohoť znaje v té míře,
jemuž by jich radu pronesl,
[570] byť jie ten dále neotnesl,
jakož by toto klevetně prošlo,
potom jich zase došlo,
že by ty měl hóře pro to.
Synu, služiž věrně a pomni toto,