protož dobrá to odmluvila.

Podlé cti, dóstojné rady,

aby jich čest šířil již všady,

[515] k jich libostem jim tak slúžil,

aby toho mnohým dobrým užil,

k tomu v její službě ustavičen,

protož jejie přiezni buď vděčen.

Věz to, synu, žeť ze sta jeden

[520] muož sám od sebe býti přiveden,

jenžto by byl ke cti celý,

komuž dobré panny míly

u věrné milosti nejsú jistě.

Ty nebuď tak, toť pravím zajisté,

[525] buď blízko již k rytieřské chvále,

nebuď ustavičen nikdá na mále,

ktož u vieře ustavičné cení.

Věrnú ženu bez proměny,

poznaje ji v dobré postavě,

[530] ihned dá svému srdci právě

po její kráse túžiti,

chtě se pro ni doslúžiti

cti, k tomu bázni, rytieřské chvály,

věz, žeť toto člověk nenie malý.

[535] Ktož tak ctnú milú sobě oblíbě,

svú jie věrnú službu již slíbě

i chce jie státi vždy v té vieře,

z tohoť jest dobrá čáka rytieře

vskutku k tomu v šlechetnosti.

[540] Protož buď s ní u věrné milosti

vše ctný, dobroty pln pro ni

všelikterak, také pěš nebo na koni,

k bohu i k lidem jestiť čilý,

také ke vší dobrotě smělý,

[545] k tomu buď ke vší zlosti strastný

jako pták, ješto jest často plašný.

Protož se zlostí pro ni žásá,

neboť mu, milá panno, tvá krása.

Protož sobě najlepší zvoli,

[550] cožť na světě činí kdykoli

ve cti jejie milost bohatě mieně.

Nechvatiť se tvého stieně

ijeden šeredný, zlý skutek,

aniž muože mieti jistě který smutek

[555] přemoci v dobrém veselí,

tak mu milost, ta viera velí.

Protož, synu, vezři na to

važ sobě od panny přízeň za zlato

i také nad drahé kamenie,

[560] nebo proti milosti nic nenie

nižádná věc na tom světě.

Komuž která s věrú přeje jistě,

sčastněť by se ten narodil,

jenž by sobě toto osvobodil,

[565] neboť mu věří všie známosti.

Protož chovaj v srdci jich tajnosti,

cožť povědie u věrné vieře,

věz, kohoť znaje v té míře,

jemuž by jich radu pronesl,

[570] byť jie ten dále neotnesl,

jakož by toto klevetně prošlo,

potom jich zase došlo,

že by ty měl hóře pro to.

Synu, služiž věrně a pomni toto,