Podlé obmyšlenie tebe,
také přílišně, těžce sebe
[125] nepřetahuj v lidské dluhy,
ať by tvój slib nebyl tuhý.
K lidem všady plnú mieru
čiň, jakož by vládna, svú vieru
podlé sbožie tak sliboval,
[130] jakž by vždy svú vieru schoval.
Na tom i na jiném vždy vážně,
ktožť svých věcí kterých snažně
u vieře a z úmysla ctného,
viz, by neoklamával nižádného
[135] skrytě i ohlasně všady,
buď o řeč, o sbožie, o hrady.
Také klevetných řečí nemiluj,
po zlých klamiech neusiluj,
by se k tomu dielu nutil,
[140] jímžto by dobré lidi mútil
i sám nebyl vesel pro to,
protož nestój srdcem o to.
Ale neškodná špíle při smiechu
často dobrým ctným útěchu
[145] činí, žeť jich srdce mladí,
toť nižádnému nic nevadí.
Ale škodnú, lstivú, zlú řečí
mnohým příde k marné seči
i také k šerednému účinku
[150] pro nesčastnú, zlú novinku,
jižť svého prostranstvie přizdí,
k tomu jiných šest s sebú ohyzdí
bez viny, pak jimi lidé budú
o tom praviti bez jich studu.
[155] Protož, synu milý, neroď nésti
těch řečí, jichž by dovésti
[148v]číslo strany rukopisunemohl podlé cti své pořádné,
přiházíť se muži nesnadné,
jedinké zlé slóvce proplaše,
[160] tisíci jeho nenavrátíš zase,
aniž jeho svú silú natíhne,
ktož darmo na čí čest siehne.
Synu milý, čest jest tak svobodná,
žeť jie i jedna řeč škodná
[165] nenie k její potupení[d]potupení] potupenie,
než po takém dovedení[e]dovedení] dowedenie,
jakož rytieřský zákon kážě,
protož nad čest nic nenie dráže[f]dráže] drazie.
Meč, ruka, hřiech cti poškvrní,
[170] řečí ji najviece zčerní,
kromě ohlášenie toho světa,
súd, jenž lidi těžce střětá,
za niž by mohl každý umřieti,
by mohl dřieve smrt vzieti.
[175] Rozumějž právě mé radě,
zdali by pak svú mysl mladě
sáhna, nechtě tbáti na to,
tvrdil sobě tuto řeč za to
a řka, žeť mně také spomóže,
[180] když řečí nižádný cti nezmóže
odjieti druhému cele,
protož já chci tehda směle
státi po své vóli všady,
buď cti s vadú, leč bez vady.‘
[185] Nechajž náhle toho svého smysla,
toť já tobě z věrného úmysla
i toť tobě z plné rady povědě,
toť pak mnozí lidé dobře vědie,
