ktož tě rád ve zdraví vidí.

Protož, synu, u přiezni také,

[450] měj na to rozum múdrý všaké,

ktož tobě ke cti co ukáže,

ty toho sobě dráže váže.

Raziť sobě všie obce chovati,

mohloť by se někdy státi,

[455] žeť by na jeden den oni byli,

všichni za jednoho člověka míli.

Protož ktož také obec ztratí,

jeden den toť vše zaplatí,

žeť jemu pro to dosti zle stane,

[460] žádný jeho dobrým nezpomene.

Buď své chudině milostiv,

v jich vinách nebuď také zlostiv,

by je sám tak těžce súdil

a od jich statkóv hnal, tak ochudil,

[465] od jich těžkého milého strádanie.

Nad právo měj své smilovánie

neroď duše v tom tupiti

svójť jest snaden odsúditi

k tvéj vóli samému tobě,

[470] neboť nemóže pomoci sobě,

ač by se velmi práv činil.

Král jest Šalomún múdrý byl,

pravdy práva jim nalézaje,

však súdil podlé jich tázanie,

[475] maje smysla nad to viece,

ať by jiní na to zřiece,

netratili ctného práva.

Což nám stará múdrost dává,

viz se na tom vždy pomnieti,

[480] budeš li sbožie nebo lidi jmieti,

nesuď jich sám podlé svého smysla,

čiň podlé starého dobrého čísla,

s otázaním ctných, věrných, synu,

buď to o kterúž koli vinu,

[485] vyšších také lechčejších lidí.

Jakož tvé srdce vinu vidí,

vydajž na to súdce své,

potom ať nevynde z vóle tvé,

srdce tvého[l]tvého] twe tak myšlenie,

[490] cožť přinese jich súzenie.

Budiž tu milostiv nad to právo,

budeť toto tvé duši zdrávo

i tvéj cti také ku paměti.

Přídeš li kdy k takové moci

[495] tuto radu na tě již zachovám,

aby sirotkóm, chudým vdovám

jich pravdy spravedlivě a míle

pomáhal i byl toho píle

i všem chudým s právem téže,

[500] protož ač toto když na tobě leže[m]leže] lezie.

Synu milý, jižť jsem vše pověděl,

což sem najlepšieho věděl,

ještoť ke cti jistě nenie mylné.

Jedinéť chci ještě tobě pilné

[505] k rytieřství dáti toto znamenie,

aby ctil všechny dobré panie,

s pravú věrú jich cti bráně,

ač by kto zlú řečí na ně

chtěl se přimíliti komu,

[510] by se tak přimluvil k tomu,

jakož by zlá řeč vždy zlú byla,