Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. II F 9, polovina 15. století
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Rukopis je uložen pod signaturou Praha, Knihovna Národního muzea, II F 9, f. 146r‒156r; ve zkratkách ke Staročeskému slovníku (Havránek 1968, s. v. RadaOtc) je uveden jako RadaOtcM, také bývá popisován pod zkratkou M (např. Hrabák 1957, s. 522), sborník bývá označován jako Sborník opatovický, muzejní ap. V elektronické podobě je dostupný v digitální knihovně Manuscriptorium < http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NMP___II_F_9______06RF9FB-cs >, kde je rozšiřující literatura. O rukopisu píše J. Gebauer v úvodu ke své edici Nové rady (1876, zvl. na s. 23). Další literaturu k památce a jejímu rukopisnému dochování lze dohledat v edičních poznámkách k jiným rukopisům památky, zveřejněných v edičním modulu Vokabuláře webového.
Rukopis se stal základem pro edici ve Výboru (Jungmann 1845), tato edice bez poznámky přihlíží i k dalším opisům, např. aby zachytila všechny dochované verše památky. Dále transliterovanou edici tohoto opisu připravil F. Frank (1892).
Památka Rada otce synovi byla zpracována celkem ve dvou redakcích (Hrabák 1954), první redakci reprezentují tři rukopisy: rkp. Nelahozeves, Lobkowiczká knihovna, VI Fd 21, s. 346‒355, pocházející z konce 14. století, dále rkp. Praha, Národní knihovna, XVII F 50, f. 28v‒39v, pocházející asi z roku 1409, a konečně rkp. Leningrad, Veřejná knihovna, Q I 18, f. 84r‒88v, pocházející z roku 1404, který byl za 2. světové války zničený a nyní je dostupný z paleografické edice Adolfa Patery (1892). Druhou redakci, která se vyznačuje mírným obsahovým přebásněním a uvolněním struktury v bezrozměrný verš se zachováním sdruženého rýmu, představuje tento editovaný rkp. Praha, Knihovna národního muzea, II F 9, f. 146r‒156r, pocházející z poloviny 15. století, jedná se o opis.
Opisovač tohoto rukopisu se sign. II F 9 text strukturuje pouze na verše psané v jednom sloupci pod sebou, proto bylo pro další členění rukopisu na delší smyslově uzavřené celky přihlédnuto k členění podle rkp. se sign. VI Fd 21 a členění v edici E. Petrů (1999). Pro snadnější porovnávání dochovaných opisů 1. i 2. redakce památky jsou verše v opisech obou redakcí nově číslovány jednotně.
Rukopis je psán spřežkovým pravopisem, vokalická kvantita je zřídka zachycena též geminátou, např. v. 188 lidee lidé, v. 362 pychaa pýchá. Místy se vyskytuje zápis nenáležité jotace, např. 166 lok. sg. dowedenie dovedení, 281 lok. sg. ſbozie sboží, a poklesu jotace, např. v. 348 przezni přézni, 401 gezdach jézdách. Běžné zkratky jsou bez poznámky rozepsány: např. v. 2 gt jest, 289 ſwy svým. Korektury opisovač prováděl bez škrtnutí chybné části nadepsáním opravy, např. f. 152v, tyto nečetně se vyskytující opravy jsou bez poznámky zahrnuty do edice.
FRANK, František. Rada otcova synovi. Listy filologické 19, 1892, s. 182‒197.
GEBAUER, Jan, ed. Nová rada, báseň pana Smila Flašky z Pardubic. V Praze: Nákladem Matice české, 1876.
HAVRÁNEK, Bohuslav, ed. Staročeský slovník: úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha: Academia, 1968.
HRABÁK, Josef. Dvě redakce staročeské Rady otce synovi. In Studie a práce lingvistické I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. s. 395‒404.
HRABÁK, Josef, ed. a HAVRÁNEK, Bohuslav, ed. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957.
JUNGMANN, Josef, ed. Výbor z literatury české. Praha: nákladem Českého museum, 1845. s. 909‒928.
PATERA, Adolf: Rada otce synovi. Dle Petrohradského rukopisu z roku 1404. ČČM 66, 1892. s. 395‒415.
PETRŮ, Eduard, ed. Ezopovy bajky. Katonova dvojverší. Rada otce synovi. Brno: Atlantis, 1999. s. 203‒222.