Múdrý, ctný otec, pořádný,

svému synu byl jest radný,

jakožť by on jeho v radě neomýlil,

ačť by se sám syn pochybil,

[5] ke cti ku poslušné jeho vieře.

Dostiť rady v také nynie mieře

bylo od věrného toho otce

k jeho ke všelikaké puotce,

svój ctný úmysl by mu pověděl

[10] a řka: „Takto, synu mój, by ty věděl,

kterak s tiemto světem buda,

ač se[a]se] gſe mě přěbyti[b]přěbyti] przybyti udá,

k němužto máš čáky viece,

na mé i na tvé léta zřiece.

[15] Já jsem skrze božie dary

člověk již tak velmi starý,

žeť práce již nésti nemohu,

protož z toho mocnému bohu

děkujiť dlúze, nakrátce

[20] k tomu jeho dobré matce,

žeť jsem se tak krásně zstaral,

jakožť mě nikda žádný nekáral

ke cti nikda žádný za najmenší vlas.

Protož, synu milý, dajž buoh dobrý čas

[25] vésti svój život na téj stopě[c]stopě] ſkopie,

jáť tobě dnes meč, k tomu kopie

vzdávajiť u věrné vieře,

zdaliť bych mohl na tobě rytieře

dočekati z svého plemene

[30] od tak dobré mateře jmene,

jenž jsi ji měl ve cti bohatě,

protož ijeden přírok na tě

nesahá v tvých mladých letech.

jedno ty nebuď sám své cti vetech.

[35] Méť jest vše plné toho žádanie,

byť toto věrné požehnánie

na tě z mého srdce pošlo,

jenžto od otce míle prošlo,

v staréť vieře to obnovi,

[40] jenž Jakob odjal Esauvovi[1]Esauvovi: Eſauwowi.

Toť má prvnie rada, synu:

pomni na boha v každú hodinu,

v srdci v ustavičné moci

pokorně ve dne, také v noci.

[45] Na jeho milú matku pomni,

jeho svatých muk se domni,

byť vždy před očima byly,

pomniž na to, synu mój milý.

Jeho rány k srdci blíže,

[50] k tomu znamenie svatého kříže,

daj srdci přijíti zdravě,

jakož by vždy viděl pravě

jeho svaté umučenie,

ažť tu jeho tělesně nenie,

[55] v duši jest vždy s tebú, synu, cele,

v to věř mocně i také směle.

Hodin svých u bozě míle

nezapomínaj při své síle,

by byl toho daru hlúpý.

[60] Almužny svéj nebuď skúpý

pro buoh i také pro jeho svaté,

dojdeš tehdy cti bohaté.

Také anjelu svému pěj zdravie,

pokloň na každý den právě,

[65] ještoť jest dán ku pravdě tobě.

Svatých ku pomoci sobě

chovaj na všelikakých skutcích,

protož nebudeš v častých smutcích.

Měj na srdci toto súkromie,

[70] by tě tvé čisté svědomie

vedlo od hřiecha tak bedlně,

jakožť by neshřešil smrtedlně,

neboť hřiech mysl, život krátí,

novúť hanbú se odplatí.

[75] Starý, dávný hřiech při věku

častokrát na mnohém člověku

všé dobré mysli vrah jest,

ktožkoli má k bohu čest,

tenť jest hřiechem jako svázán.

[80] Protož, synu, buď tiem kázán,

tak, jakož má viera k tobě,

nedrž rád hřiechu na sobě,

zbuď jeho, jakž najlépe móžeš.

K věčné radosti dobře spomóžeš

[85] sobě tiem i svému dietěti

čistú, spravedlivú zpovědí,

věrným utrpením za to.