pro skúpost neurážej své duši,
pro štědrost viz, aby nezahynul také,
smiera dóstojná cti všaké.
K svým chudým přátelóm míle
[290] bývaj jim štědrý, komu jest toho píle,
věrnú návistí v jich núzi,
toť jsú ctní a šlechetní dluzi.
Odplať těm, jenžto věrně slúžie,
po tvé cti srdečně túžie,
[295] chtiec tě rádi výše vznésti,
než tě tvá moc móže donésti.
K těm nebuď své ruky tvrdé,
synu, by přílišně hrdý
chtěl býti k svým lidem svú vólí,
[300] milý synu, tohoť tobě nerazi nikoli.
Nebo kdož jest přieliš pyšný,
k tomu své vysoké mysli přielišný,
tenť lidem nemóže míl býti,
byť udatenstvím mohl projíti
[305] všecky valnie seči skrzě[i]skrzě] ſkrozie,
všakť svú hrdostí všem omrzie,
všudy každému na každú stranu.
Takměř na velikém pánu
přielišná hrdost zle stojí,
[310] nebť se jeho čest sama bojí,
mniec, byť jie chtěl v líce dáti,
toť jie v tom razi, neroď hněvati.
Buď pokoren tvým lidem všady,
ač by pak měl města nebo hrady,
[315] protož téj cti nebuď vyšší,
neboť tebe tiem buoh viece povýší,
tiem buď pokornějí ty viece,
[151r]číslo strany rukopisuať by jiní na tě rychle zřiece,
vinuli se k tobě vždy spoře,
[320] vidúc tě tak ve cti a v pokoře,
viec tě buoh ke cti zvelebí.
Milostivě s tvú milú čeledí,
přebývaj s nimi míle a s věrú,
netrať jich jistě svú nesměrú,
[325] buď rád, vesel mezi nimi,
oni s tebú a ty také s nimi.
Buď podlé jasného hněvu,
pusť ten hněv na stranu levú,
k tomu bez daremného sváru,
[330] odoláš mnohému tomu sváru
čistú, šlechetnú svú ochotností,
ne tak lstivú tvú dobrotivostí.
By stál milú řečí po nich,
k tomu jinak nemyslil o nich,
[335] takměř by je sám zahubil,
těžce by sobě tiem poslúžil.
Ale beze lsti buď k svému věrnému,
ochoten k služebníku věrnému,
s kýmž máš co činiti na světě,
[340] v které lásce[j]lásce] laſkcze nebo dobrotě,
drž se vždy obyčejóv ctných.
Přirozených přátel svých
chovaj, netrať jich svú vinú.
Tiť lidé najvíce hynú
[345] na cti, na sboží, také na slově,
ktož sobě pak přiezni vnově
zří, ztratie své ctné přátely,
protož bude přézni cely
hledati v chaternéj měně.
