[480] budeš li sbožie nebo lidi jmieti,
nesuď jich sám podlé svého smysla,
čiň podlé starého dobrého čísla,
s otázaním ctných, věrných, synu,
buď to o kterúž koli vinu,
[485] vyšších také lechčejších lidí.
Jakož tvé srdce vinu vidí,
vydajž na to súdce své,
potom ať nevynde z vóle tvé,
srdce tvého[l]tvého] twe tak myšlenie,
[490] cožť přinese jich súzenie.
Budiž tu milostiv nad to právo,
budeť toto tvé duši zdrávo
i tvéj cti také ku paměti.
Přídeš li kdy k takové moci
[495] tuto radu na tě již zachovám,
aby sirotkóm, chudým vdovám
jich pravdy spravedlivě a míle
pomáhal i byl toho píle
i všem chudým s právem téže,
[500] protož ač toto když na tobě leže[m]leže] lezie.
Synu milý, jižť jsem vše pověděl,
což sem najlepšieho věděl,
ještoť ke cti jistě nenie mylné.
Jedinéť chci ještě tobě pilné
[505] k rytieřství dáti toto znamenie,
aby ctil všechny dobré panie,
s pravú věrú jich cti bráně,
ač by kto zlú řečí na ně
chtěl se přimíliti komu,
[510] by se tak přimluvil k tomu,
jakož by zlá řeč vždy zlú byla,
[154r]číslo strany rukopisuprotož dobrá to odmluvila.
Podlé cti, dóstojné rady,
aby jich čest šířil již všady,
[515] k jich libostem jim tak slúžil,
aby toho mnohým dobrým užil,
k tomu v její službě ustavičen,
protož jejie přiezni buď vděčen.
Věz to, synu, žeť ze sta jeden
[520] muož sám od sebe býti přiveden,
jenžto by byl ke cti celý,
komuž dobré panny míly
u věrné milosti nejsú jistě.
Ty nebuď tak, toť pravím zajisté,
[525] buď blízko již k rytieřské chvále,
nebuď ustavičen nikdá na mále,
ktož u vieře ustavičné cení.
Věrnú ženu bez proměny,
poznaje ji v dobré postavě,
[530] ihned dá svému srdci právě
po její kráse túžiti,
chtě se pro ni doslúžiti
cti, k tomu bázni, rytieřské chvály,
věz, žeť toto člověk nenie malý.
[535] Ktož tak ctnú milú sobě oblíbě,
svú jie věrnú službu již slíbě
i chce jie státi vždy v té vieře,
z tohoť jest dobrá čáka rytieře
vskutku k tomu v šlechetnosti.
[540] Protož buď s ní u věrné milosti
vše ctný, dobroty pln pro ni
všelikterak, také pěš nebo na koni,
k bohu i k lidem jestiť čilý,
