[415] k tomu rytieřskú chválu plodě,
tu jenžto budeš v téj příhodě,
kdež kniežata, mocní páni,
táhnú k sobě čirú plání,
chtiec svú vóli srdcem snieti,
[420] a toť jich již nic nerozjeti
nemuož od té mieře již.
K té svádě, synu, své srdce bliž,
v niežto čisté oděnie lskne sě
v čirém poli jako v lese.
[425] pod korúhvemi již bohatě,
tať sváda chce ctné odplatě.
Když to uzří již oko tvé,
budiž tu podlé hospody své
pilen téjto svády nemylně,
[430] by schoval své miesto pilně.
S malú řečí mysle mnoho,
protož se dokládajíc toho,
jenžť strachem i udatenstvím vládne,
bez něhož tobě nenie snadné,
[435] by ty udatnému mocnému nikoli,
nežli s jeho dobrú vólí.
Svému[k]Svému] Swe hospodáři[6]korekturou písaře, písař původně napsal „Swe hoſpodie“, následně nadepsal koncovku „arzy“ věren buď,
pro jeho čest tak se truď,
jakož by také své cti chráně,
[440] nebyl proň i v jedné ráně
k bohu, také k lidem na světě,
jehož by ty sám, také tvé[7]korekturou písaře písař ůvodně napsal „geho“, nadepsáno „twe“ dietě,
po tvé smrti byť škodu mělo,
jenž by ne prostraněji zřelo.
[445] Budeš li který úraz již mieti,
toť třeba na to dobře pomnieti,
by schoval pána, k tomu lidi,
[153r]číslo strany rukopisuktož tě rád ve zdraví vidí.
Protož, synu, u přiezni také,
[450] měj na to rozum múdrý všaké,
ktož tobě ke cti co ukáže,
ty toho sobě dráže váže.
Raziť sobě všie obce chovati,
mohloť by se někdy státi,
[455] žeť by na jeden den oni byli,
všichni za jednoho člověka míli.
Protož ktož také obec ztratí,
jeden den toť vše zaplatí,
žeť jemu pro to dosti zle stane,
[460] žádný jeho dobrým nezpomene.
Buď své chudině milostiv,
v jich vinách nebuď také zlostiv,
by je sám tak těžce súdil
a od jich statkóv hnal, tak ochudil,
[465] od jich těžkého milého strádanie.
Nad právo měj své smilovánie
neroď duše v tom tupiti
svójť jest snaden odsúditi
k tvéj vóli samému tobě,
[470] neboť nemóže pomoci sobě,
ač by se velmi práv činil.
Král jest Šalomún múdrý byl,
pravdy práva jim nalézaje,
však súdil podlé jich tázanie,
[475] maje smysla nad to viece,
ať by jiní na to zřiece,
netratili ctného práva.
Což nám stará múdrost dává,
viz se na tom vždy pomnieti,
