[605] také jsú jemu láli druzí,

protož jest buoh nebyl chuzí,

byť byl své moci odlúčen,

ač jest od svých nepřátel nucen,

vždyť jest pán nebe, země, také ráje,

[610] pak jsi ty tiem jist hřiech maje,

aby trpěl nepřiezen od lidí na sě.

Protož, synu, toť mi zdá sě

by tak s nepřátely bydlil,

jakž by ty se jim v čem protivil,

[615] synu, snažně ostřiehaj sebe.

Což kto nepřízní dotkne tebe,

vážíš li jeho k sobě lechké řeči,

mysl jej k sobě těžce k seči,

ke vší tajné příhodě.

[620] Jezdě, chodě, sedě i spě,

buď ostražen s nepřátely svými,

toť má rada velí plná i s jinými.

Sezře již lidské obyčeje,

světská obývanie tak uměje,

[625] jakož by své cti neporuše,

pomněl na své předšie duše,

nebuď toho daru, synu, již lichý,

by všechny hrdosti nebo pýchy,

k tomu dal své duši zlým požíti.

[630] Raziť svým přátelóm slúžiti,

doniž jsi ve zdraví s světem,

ať by milý buoh dal tvým dětem,

také to na jich srdci mieti,

tvú duši milú vždy pomnieti.

[635] […]text doplněný editorem[8]chybí verš oproti rukopisům 1. redakce

[…]text doplněný editorem[9]chybí verš oproti rukopisům 1. redakce

Pomni u věrném skrúšení,

jakož by na svém skončení

viděl v plné žádosti v ráji

[640] žeť máš radosti pro mě v tom kraji,

protož budeš jmieti mnoho moci.

Muožeš mně i sobě spomoci

k životu, také k duši zdravie

a potom v božím královstvě právě

[645] […]text doplněný editorem[10]chybí verš oproti rukopisům 1. redakce

[…]text doplněný editorem[11]chybí verš oproti rukopisům 1. redakce

tvoji dědové před bohem se mnú,

budú v tvój poslední den přede mnú,

synu milý, tento ty poklad zachovaj

[650] a mne poctivě již smrti dochovaj.“

A když to otec všechno dokona,

syn jemu velmi z toho děkova,

k tomu poslušen byl jeho rady milé

proto, nebo jeho učenie bylo píle,

[655] řka: „Otče milý, jež s’ mi co radil koli,

v tom ve všem já tobě povoli.

Chciť bohu milému najprvé slúžiti

a po dobrých skutcích vždy túžiti,

potom také paniem, pannám vóbec

[660] ovšem budu slúžiti, nebo mi kázal otec.

Jedinká panna, jenž mnú mocně vládne,

po niež mé srdce v túhách schne i vadne,

chciť její milosti rád do smrti slúžiti,

úfám její milosti, že mi toho dá užiti.“

[665] Tuto múdrý otec svú řeč skonal

k tomu jeho syn slib svój dokonal.[12]Následuje incipit další památky: Potom se počíná nová rada, ješto pan Smil Flaška ji skládal. Mnoho v nie rozumného uslyšíte, ktož toho čísti budú, toť zvie, coť radí.