podlé nížto některaký chudák sedíše, huda na své húsličky, z nichto ten sladký hlas pocházíše. I vece jemu císař: „Milý, pověz mi to, že z těch húsliček tak sladký hlas vychází?“ Tedy on odpovědě: „Pane, tuto XXX let sem bydlil, a Buoh mi dal takú milost, kdyžkoli v struny udeřím, ihned sladký hlas z nich vynde, že ryby tuto přijdú ke mně, jimiž já i má čeled do sí chvíle živili sme se. Ale pohříchu před sím u malých dnech z druhé strany této vody vychází některaký skřečník s hvízdačkú, že tak nadšitě sladce hvíždě, že ryby, nechajíce mne, i jdú k onomu skřečníkovi.“ Vece k němu císař: „Aj, teď v měšci mám zlatú udici; vezmi ji sobě a přivěž k dlúhému prutu, udeřiž v húsličky a tak ten jistý skřečník s hanbú otejde.“ Tedy ten jistý chudý rybář učinil podlé rozkázaní císařova. Přivázav k dlúhému prutu udici, jal se hústi. Ihned ryby z té vody jakžto dřéve k němu běžíchu a on je ven udicí metáše. Uslyšev to skřečník i uzřev, s hanbú odšel a ten jistý chudý rybář až do smrti bez příkazy v té vodě ryby lovíše.
Najmilejší! Tento císař jest Pán náš milý Ježíš Kristus, jenž příliš sladký hlas, totižto nábožnú modlitvu miluje. Také svá zvířata honí, to jest duše, kteréž ďábel svú chytrostí k divoctví připravil. Ale voda, v nížto ryby biechu, jest tento svět, pln hříšných lidí. Ale chudý rybář, jenž sedíše podlé té vody, jest každý kazatel, jenž má mieti húsle svatého Písma, jimiž ryby, totižto hříšné, na zemi vytahuje, to jest do nebeského království. Ale pohříchu když kazatel jme se v húsle svatého Písma bíti, to jest kázati, ihned skřičník, to jest ďábel, hvíždě tak sladce, že hříšní lidé kazatele nedbají, chopíce se rozličných libostí ďábelských. Protož kazatelovi potřebí jest, aby sobě udice zlaté, to jest milosti božské, dobyl, jížto by mohl hříšné bez příkazy ďábelské přivésti do věčné radosti.
O jednom mudrci
Claudianus ten císař když kralováše, mějíše jedinkú dceru, jižto příliš milováše. A mezi tím mnoho časóv myslíše sám v sobě, kterak by ji mohl podobně vdáti, a řka: „Dám li ji bohatému za ženu, a bude blázen, to mi zahyne dcerka. Ale dám li ji chudému a múdrému,
