jí od císaře pozdravil a listóv jí podal. Tedy ona, jakž brzo listy přečtla a jim urozuměla, pocelovala jeho a řkúci: „Vítaj, mój milý synu najmilejší! Přikázaní mého pána císaře velmě ráda naplním.“ A ihned bez meškání kázala všecka knížata i pány té krajiny sezvati, aby třetí den na svatbu jedinké dcery císařovy pod milostí byli. Oni uslyševše to, ihned s velikú výpravú k té slavnosti přijeli, a třetí den manželstvo mezi tím mládencem a dcerkú císařovú uplně dokonali a velikú slavnost učinili. Po těch hodech mnohá knížata i páni ženicha i s nevěstú darovali a k svým příbytkóm zase se brali. Ale ten mládenec s císařovú a s svú ženú tu ostal.
Brzo potom césař do té krajiny přijel. Ale uslyševši to císařová, že císař jede, řekla zeti svému: „Milý synu, pojeď se mnú proti pánu mému císařovi.“ A on vece: „Hotov jsem.“ A když císaře dojeli, césař ihned poceloval svú ženu. Ale potom, když s ní toho mládence uzřel, nemile naň hledíše i vece jí: „Musíš smrt trpěti!“ Tedy ona vece: „Pane milostivý! Pověz mi, proč sem smrti zaslúžila?“ Vece césař: „Pod milostí i pod hrdlem psal sem tobě, aby tohoto mládence zahubila.“ Tedy ona opět vece: „Ó milý pane, list tvój ještě mám, v němžto plně psáno stojí, pod milostí i pod hrdlem abych ve třech dnech dcerku naši jedinú jemu za ženu dala.“ I vece césař: „Zda se to již stalo?“ Ona vece: „I ovšem, pane, již od té chvíle na každú noc spolu přebývají.“ Vece césař: „Ukaž mi list!“ A ohledav list i přečet, vece: „Ó kterak veliké bláznovství naše jest jinak pósobiti, než Buoh zpósobil jest!“ A ihned toho jistého mládence poceloval a jako za syna jej přijal, jenž po smrti jeho místo něho velmě múdře a s milostí království zpravováše.
Najmilejší! Césař tento móž řečen býti každý člověk, jenž ovšem kochá se v světských věcech; jede na lov, totižto světské marnosti. Tedy vstane mlha temná, totižto pokušení diábelské, skrze kteréž hubený a bídný člověk ode všech ctností odražen bude a túlá se, blúdě i sem i tam bez milosti božské, až do domu lovčího přijde. Duom ten znamenává církev svatú, do níž má se každý člověk utéci a tu odpočívati, v němžto móž slyšeti hlas věčný věčně: „Vezmi, vezmi, vezmi!“ Skrze prvé
