rady mé: tuto v lese jest mnoho prasátek mladých; uhoníce jedno, srdce z něho vyňměme a svému pánu císařovi je ukážem a díme, že to srdce jest toho dítěte, kteréž on kázal zahubiti, a tak se počestně vymluvíme a dítě při životě zachováme.“ Tedy vecešta druhá dva tovařiše: „Ano to dobrá rada. Než nadto učiníme mezi sebú přísahu, aby jeden druhého nikdy nezradil ani naň pronesl.“ A tak se sta. Učinivše přísahu, vzemše dítě, v dúpnaté dřevo je vložili, a zabivše prase, vyněmše z něho srdce, césařovi je přinesli. A v tu chvíli bíše veliký oheň v komíně na síni. Vzev césař to srdce od nich prasečí, a mníše, by bylo dítěcí, ihned vrhl je prostřed ohně i vece: „Aj, toť jest ten, ješto po mně má kralovati! Již móžte věděti, coť snové komu prospějí.“
Ale ihned potom druhej den hrabie jménem Lippolt v tom lese, kdež to dítě v dřevě v dúpnatém ležíše, honíše jelen tak dlúho, až k tomu se dřevu i se psy přihnal. A psi uslyševše dítě, osuvše to dřevo, jali se velmi skoliti. Uslyšev to hrabie i s svými, tam se přibodl a dítě pláče v plenky obinuté uzřel. Vece sluhám svým: „Rúče vezměte toto dítě a mně je sem vložte v lóno nebo podajte, ať já je domóv své paní přinesu.“ A tak se stalo. Vzem dítě, ihned domóv jel a své paní je dal a řka: „Milá paní, víš, že spolu dětí nemáme; as vezmi toto dítě a rci před lidmi, žeť jest tvé i mé, a budeva jeho mieti veliké utěšení.“ Tedy ona vece: „Mně se dobře líbí.“ A tak u malé chvíli, když se to stalo, rozneslo se po všem jeho hrabství, že hrabinka krásného syna urodila. A tak velikú radost mějíchu. Mezitiem roste to dítě, a všichni je milováchu. Ale když jemu sedm VII let minulo, dali je na učení, kdežto nad jiné divně v učení prospíváše, tak dlúho až do XX let, nikam se nehýbaje, tam bydlíše.
Potom ten jistý césař kázal provolati slavný dvór, aby každý, chudý i bohatý, k tomu dvoru jel, ktož chce císařovo milost zachovati. Mezi jinými ten jistý hrabie Lipolt také tam k tomu dvoru s tím mládencem jel. A když tam byli, tedy ten jistý mládenec stáše před stolem, svému hrabí slúže. Ale císař uzřev jej, velmě pilně naň hledě, uzřel znamení na čele, kteréžto viděl bíše v domu lovčího, otce jeho, když se bíše narodil, a pilně to znamení poznav, vece k tomu hrabí: „Milý,
