vezmi muožem znamenati duši k obrazu božímu stvořenú s pěti smysly. Skrze druhé vezmi móžem znamenati čtyři elementy neb živly, z nichžto sme podlé těla stvořeni, a také že sú nám dáni se vším, což jest v nich a z nich k našemu úžitku. Skrze třetí vezmi má rozumíno býti veliké milosrdenství boží, kteréž Pán Buoh hotov jest dáti každému, i nejhoršímu, ač se chce polepšiti. Také skrze prvé navrať rozuměj […]text doplněný editorem[34]chybějící text počet a všecko, cožť jest Pán Buoh dal, i také z marného slova. Nebo ižádné zlé nebude bez pomsty a dobré bez odplaty. Skrze třetí navrať máš rozuměti, aby se vešken Bohu poddal na jeho milosrdenství. Také skrze prvé utec máš rozuměti diábla, svět a tělo, před nimiž máme utiekati jako před svými tuhými nepřátely. Skrze druhé utec máš rozuměti, aby netoliko od hříchu utekl, ale ode všech příčin jeho. Jakož svatý Pavel dí: „Varujte se netoliko hříchu i příčiny jeho, ale i podobenství jeho zlého.“ Skrze třetí utec máš rozuměti, aby utekl věčné smrti. A nebo takto: Vezmi dar, navrať dluh, utec muky. Tedy rytíř, totižto zpovědlník tvój milostivý, při němž usneš, totižto přikážeť, aby se hříchu varoval, a pušku srdce tvého otevřel skrze dobré naučení, a staré písmo, totižto zlý život, promění v tvé duši, aby ji mohl čístu zachovati a potom Bohu oddati. A tedy budú veliké hody se všemi svatými v nebeském království.
O jedné ženě
Octavianus tak řečený král když kraloval, nad jiné svú ženu velmi milováše, a to pro troji věc: najprvé, že jemu byla velmě věrna, druhé, že byla velmě krásna, třetí, že byla velmě poslušna a ustavična.
Najmilejší! Tento král móž znamenati našeho milého Pána Jezukrista, jenž svú chot, každú duši, miluje nad jiné, že jest věrna, jiných bohóv nemajíci, krásna bez poskvrny hřícha, poslušna a ustavična v božském přikázaní bez proměny až do skončení.
Tiberius césař v Římě kralováše, jenž příliš hlas sladký milováše. Protož přihodilo se jednú, když byl na lov jel, uslyšel některaký hlas velmi sladký, a tak se jemu zdálo, že nikdy tak sladkého hlasu neslýchal; a po tom hlasu sám jedinký jel. A když k tomu přijel, uzřel některakú vodu dlúhú a širokú,
