pověz mi, čí jest syn tento mládenec, jenž stáše přede mnú i před tebú?“ Vece hrabie: „Pane, syn mój jest, jehož má žena mně urodila.“ Opět císař vece k němu: „Na tu přísahu, jakož s’ mi ji učinil, pověz mi pravdu!“ Tedy on vece: „Když jest tak, zajisté nevím, čí by syn byl.“ Vece k němu césař: „Pověz mi, kterak s’ k němu přišel a kdež s’ jej vzel?“ Vece hrabie: „Minulo tomu již XX let, jakž sem jej náhodú, honě jelen, v lese a v dřevě dúpnatém, an v plenky obinut, nalezl povržena.“ Uslyšev to císař, tajně oněch tří, kteréžto bíše poslal, aby dítě zahubili, k sobě zavolal i řekl jim: „Milí, pomníte li, že tomu již jest dvadceti let, jakož sem vás byl do domu lovčího po dítě, abyšte je zahubili, poslal? Povězte mi pravdu pod milostí a na tu přísahu, kterúž ste mně učinili, co se tomu dítěti stalo?“ Tedy oni vecechu: „Pane, slibuješ li nám za život, povímeť pravdu.“ Vece césař: „Slibuji svú víru, že vám toho zlým nechci zpomínati, ač mi pravdu povíte.“ Vecechu oni: „Milý pane! Přikázaní tvé byli bychom učinili, by nás milosrdenství k tomu dítěti nevinnému nehnulo bylo. Ale slitovavše se nad ním, srdce prasečí místo srdce jeho Tvé Milosti byli sme přinesli i dali.“ Uslyšev to císař, pilně myslíše a řka: „Tedy vždy tento po mně má kralovati. Budu li moci, vždy jej k smrti připravím, aby po mně nepanoval.“ Umysliv sobě, vece k tornu jistému hrabí: „Prosím i chci tomu, aby tento mládenec na mém dvoru ostal.“ Hrabie vece: „Milý pane, když tak snažně oň stojíš, buď tvá vóle.“ A s tím hrabie domóv jel a ten mládenec na césařově dvoře ostal.
Ale césař den ode dne myslíše o jeho bezživotie, kterak by jej k smrti připravil. V tu dobu císařová bíše v dalekých krajinách v jiné zemi s svú jedinkú dcerú. Tedy césař, zavolav k sobě toho mládence, vece jemu: „Synu, musíš jeti k césařové, k mé ženě, a listy jí ode mne donésti, neb sem dávno neslyšel o ní ani o své dceři, kterak se jim vede.“ Tedy on vece: „Pane, hotov sem přikázaní tvému, buď vóle tvá.“ A mezitím císař zavolal k sobě tajně jednoho písaře svého a řka: „Napiš list césařové takúto řečí, aby, jakž brzo tento list přečte, ihned bez meškání tomuto mládenci, jenž jí listy dodá, kázala ohavnú smrt učiniti pod milostí
