a proč?“
A tak když myslíše, zaslyše, ano dietě pláče a silně s velikým hlasem a křikem, i pozna po tom křiku, že by pacholík byl. I jal se opět mysliti: „Zda to dietě po něm má kralovati?“ A když den byl, připraviv se vsedl na svuoj kuoň a zavolav k sobě toho lovčího, vece jemu: „Milý, já tobě pravím, a to věz, žeť sem já césař pán tvój.“ On to uslyšev, padl k zemi, a prose, aby jemu ráčil odpustiti, ač by v čem jeho rozhněval. Ale on vece: „Neroď se báti, nebť nemám za zlé, ale děkujiť velmě, že s’ mě přijal v mé núzi do svého domu. Ale pověz mi, zda tvá paní noci porodila syna?“ Ale on vece: „Tak, pane.“ I vece césař: „Ukaž mi jej.“ A když jemu ukázal, tedy císař pilně na to dietě patříše, až na čele některaké znamenie uhlédal a mlče znamenal. Potom vece tomu lovčímu: „Totoť dítě chci já odchovati a za syna zvoliti, a po patnácti dnech po ně sláti a poslati.“ Odpovědě lovčí: „Nejsem, pane, hoden, aby mé dítě choval, a přesto Buoh odplať, že se mnú i s mým dítětem ráčíš svú milost učiniti.“ A zatiem čeled toho jistého césaře přijela a jej s radostí do svého domu provodila.
A když XX dní minulo, zavolal k sobě ten císař služebníkóv svých tajně, jimžto nad jiné úfáše, i vece jim: „Na tu přísahu, kterúž ste mi učinili, jeďte k lovčímu tohoto lesa – dav jim znamení, kdežto jej byli nalezli – a dítě to, kteréž žena jeho porodila té noci, když sem já zablúdiv u něho nocoval, vezměte, a když přes les pojedete, to dítě zahubte pod milostí i pod šíjí, a srdce toho jistého dítěte, když je zahubíte, pro znamení přineste.“ Vecechu oni jedním hlasem: „Pane, buď vůle tvá!“ A ihned tam do toho domu jeli a za to dítě k odchování prosili. Ale ten lovčí jako člověk sprostný a nevtipný, nerozuměje jich lsti, dal jim to dítě. A když přes les pojedú, jeden k druhému vece: „Toto jest místo podobné, abychom dítě zahubili podlé přikázaní césařova.“ Tedy ihned dítě na zemi položivše, jeli se na ně pilně patřiti. A mezi tím jeden z nich vece: „Ó kak by byl veliký hřích, nevinné i tak krásné dietě zahubiti!“ K témuž dva vecešta: „Věru, pravdu díš, i ovšem veliký by byl hřích, abychom beze vší vinny také dítě zahubili. A protož snažme se sami o to mezi sebú, abychom toto dítě zachovali a pánu svému podobnú odpověd dali.“ I vece jeden z nich: „Milí, poslúchajte
