A když honili, vstala mhla hustá v temném lese, že jeden druhého nemožíše dobře viděti, a tak že césař se tím odrazil od říše i ode vší své čeledi, běže po jednom jelenu. A když se zase vrátil, ani rytířóv ani jiné čeledi nenalezl. Nebo oni jeho hledáchu s jedné strany, a on jich s druhé. Ale když tak sám jezdíše, noc se přiblížila, jal se po lese blúditi a nevěda se kam díti. A tak v té noci temné blúdíše s velikú teskností, uzřev zdaleka světlo, jal se koně bósti a naděje se, by tu mohl lidi nalézti. A když tak dlúho jezdíše, nalezl dóm v lese, a přijev k němu, jal se tlúci a prose, aby jeho pro Buoh schovali. Tedy lovčí, hospodář toho domu, nepoznal jeho, i tázal, kto by byl a kam miení, a kterak se jest v lese opozdil. Tedy král odpovědě: „Já sem sprostný člověk a náhodú sem zablúdil na cestě a zatím mě noc zapadla, že sem se již nevěděl, kam díti, až sem i sem přijel. Protož prosím tebe, schovaj mne této noci.“ Tedy lovčí vece: „Vjeď sem ve jmě boží, a to, což mám, rád toho udělím.“ A tak že vjel do toho domu, a hospodář vzev od něho kóň postavil i naklidil. Ihned stůl připravil dosti podobně z toho, což měl, jeho odbyl, kromě vína, neb toho neměl. A když tak sedíchu za stolem, událo se césařovi toho jistého lovčího otázati: „Milý, kto jest pán tohoto lesa, pověz mi.“ Odpovědě lovčí: „Pán mój césař jest tohoto světa, lesa pán a já sem sluha jeho a tohoto lesu hlédám; a tato jest žena má a již jako na posazení.“
Ale když čas bíše po večeři, již v jednom místě v stodole césaře položil. A když počínal usýpati i usnul, přišel k němu hlas a řka: „Vezmi, vezmi, vezmi!“ Uslyšav ten hlas, protrhl se i řekl: „Co jest to, jenž slyším: Vezmi, vezmi, vezmi, a nic sem nevzel?“ Opět usnul a hlas druhý přišel a řka: „Navrať, navrať, navrať!“ Ale on protrhl se ze sna, vece: „Co jest to? Dříve sem slyšel: Vezmi, vezmi, vezmi, a nic sem nevzel; nyní slyším: navrať, navrať, navrať! I co mám navrátiti, když sem nic nevzel?“ Opět třetí jal se spáti. A v tu chvíli žena toho jistého hospodáře pracováše ku porodu, i porodi krásného syna. A ihned třetí zatím přišel k němu hlas: „Utec, utec, utec! Nebo nyní této noci narodilo se dietě, jenž po tobě bude kralovati.“ Tedy césař, když to uslyšel, hnula se v něm všecka třeva jeho, i vece sám v sobě: „Co je, že slyším: Utec? Kam mám utéci
