všecka knížata i pány, rytíře i panoše, tudéž i césařovú, řekl k nim: „Poslúchajte! Tento člověk jest pán váš i císař váš. Ale že se byl někdy proti Bohu zdvihl, proto byl zbaven říše a známost od něho odstúpila, že ižádný nemohl poznati jeho, dokudž se Bohu nepokořil a neželel s pravú věrú, že když z své nemúdrosti směl se pokusiti. Ale jáť sem anjel, jeho stráže i duše jeho, a království jeho ostříhal sem, dokudž za své hříchy pokání neučinil, jakož ste viděli. Ale již i vždy budete jeho poslušni, a jáť jej vám porúčím.“ A ihned, řekl to, z očí jim vyšel. A césař Jovinian Bohu poděkoval, svuoj život v dobrém dokonal.
Z této řeči naučení toto
Najmilejší! Tento císař móž řečen býti každý člověk, jenž ovšem poddal se světu, maje zboží i čest, vzdvihna se proti Bohu, přikázaní božského neposlúchaje. Volá své rytíře, to jest pět smyslóv, aby s ním jeli na lov, totižto na světské marnosti, a tu tak veliké horko jej napadá, totižto pokušení ďábelské, že místa sobě nemá, dokudž by se u vodách, totižto v hříších nezchladil. A tak smysly své ostavuje. A když najprvé s koně ssede, totižto víry postúpí, kterúž na křstu tvrdě slíbil držeti, a všech pych ďábelských odřekl se, potom složí rúcho, totižto jiné cnosti duše, a tak náh a bídný v marnosti světské vstupuje. Ale co má učiniti? Zajisté do domu rytíře svého jíti, totižto k rozumu svému se navrátiti, jehož rozum tepe, když jemu praví, aby se nejmenoval císařem, totižto křesťanem. Nebo jméno křesťanské zlými skutky potratil. Co má více učiniti? Má k svému vejvodě jíti, to jesti k svému svědomí, jenž proti němu velmě repce i v žalář vsází a vnitřním súžením, i tepe srdečným zkrúšeným až do krve, to jest, až i hřích vynde. Také má jíti ku pústeníkovi, totižto k zpovědi, a zpoviedati se věrně všech svých hříchóv i běhóv, co se jich jest dopustil z úmysla nebo z křehkosti, a pokání na se přijíti a to držeti až do konce. A hihned Buoh i všickni světí známost jeho s velikú radostí budú mieti a v své tovařistvo jej přijmú. Té radosti rač nám etc.cizojazyčný text
O jednom synu
Hanibal tak řečený král mnoho let kraloval, a k tomu mějíše jedinú dcerku, a tu příliš milováše. Stalo se mezitím, že v jeden den událo se jemu s svými rytíři i s jinú velikú čeledí jeti na lov.