jeho; vece sám k sobě: „Puojdu k zpovědlníkovi svému, zda mě ten pozná; neb častokrát sem se jemu zpovídal.“ A šed tam, i přistúpi k okénci, potlúkl. Otevřev okénce pústeník, uzřev jeho i zaklopi zase, otázav jeho, kto by byl. A on vece: „Já sem Jovinian císař, otevři mi a mluv se mnú.“ Vece k němu pústeník: „Odstup ode mne, zlořečený, nevím, co pravíš. Ty si ďábel v osobě člověčí.“ Uslyšev to Jovinian césař, padl k zemi i jal se za vrch rváti i svú bradu ven trhati velikú žalostí, a křik veliký až k nebi dáváše a řka: „Běda mně, co učiním?“ A ihned v zápětí přišlo jemu na mysl, kterak jednú v noci v svém loži odpočívaje, v svém srdci se byl zdvihl a řka: „Jest li jiný buoh, než já sem?“ A ihned opět jal se tlúci na pústeníka a řka: „Pro milost boží toho, jenž jest visel na kříži, slyš zpověd mú, a nechceš li otevřéti okénce, ale nechaj tak zavřiena, až mě i přeslyšíš.“ Vece pústeník, ano dobře. Tedy Jovinian césař jal se zpoviedati všech svých běhuov z své mladosti, a zvláště, kterak se je byl proti Bohu zdvihl a řka, že by se jemu nezdálo, by jiný buoh byl nežli on. Uslyšev to pústeník, otevřev okno, a když jej rozhřišil, ihned jej poznal. I vece: „Pochválen milý Buoh, že sem tě poznal! V to rúcho, kteréž já mám, rúče se obleč a na svú sien jdi a ihned všickni tě poznají.“
Tedy Jovnian oblekl se v rúcho, kteréž mu pústeník dal, i bral se k domu svému a na vrata tlúkl. Přišed vrátný, vrata jemu otevřel a jej počestně přijal. I vece k vrátnému césař: „Znáš li mne?“ Odpovědě vrátný: „Pane, velmě dobře. Ale divím se tomu, že sem vždy tuto stál, a neviděl sem, když s’ ven vyšel.“ Odtud císař Jovinian ihned šel na svú sien, a každý proti němu vstal a hlavy poklonil. A v tu chvíli druhý césař bieše v pokoji s césařovú. A když vynide některaký rytíř z toho pokoje, vezřev naň, uplně poznal jej, a všed zase do pokoje, vece: „Pane milý, jest některaký člověk na síni, jemuž všickni počest činí jakožto císařovi, a tak jest ovšem podoben k tobě, že který by byl z vás císař, nevíme.“ Tedy on vece: „Ihned vyndu ven a pravdu zvím.“ A když na sien přišel, vzav jej za ruku, podlé sebe jej posadil a přivolav
