k němu přivedl. A tak se stalo. Když rytíř jej uzřel, v ničemž jeho nepoznav, vece jemu: „Kto si, pověz mi!“ A on vece: „Jovinian císař sem a tě sem rytířem učinil v tento den a v tuto hodinu.“ Tedy vece rytíř: „Ó nesčestný chlape, s kterú smělostí smíš se císařem nazévati? Již pán mój císař s svým rytířstvem k svému dvoru jel, a já provodiv jej, vrátil sem se od něho zase; kakžkoli pravda jest, že v ten den a v tu hodinu, jakož ty pravíš, učiněn sem rytířem od mého milého pána císaře. A protože se smíš nazévati císařem, s tú vinnú odsud bez pomsty nevyjdeš.“ A ihned jej kázal dobře kyjmi zbíti a vyhnati. Jav se plakati hořce, vece: „Ó milý Bože, kterak je to přišlo, že tento rytíř, jehož sem já rytířem učinil, nezná mne?“ Jal se opět mysliti: „Tuto blízko bydlí vejvoda jeden, rada má vzláštní. Puojdu k němu, zda mě ten pozná, rúchem a koněm mě obmyslí.“ Ale když k vratóm toho vévody přišel, jal se tlúci. Tedy vrátný přišed, uzřev jej naha, divíše se velmi. Vece: „Kto si ty a kterak s’ tak vešken obnažen?“ Tedy on vece: „Pověz svému pánu vejvodě, že sem já césař Jovinian, a rúcho sem náhodú ztratil, a protož sem k němu přišel, aby mi z této núze pomohl.“ Vrátný, přišed před svého pána, je se praviti, že by některaký nahý byl před vraty, jenž praví o sobě, by byl césař Jovinian, a prosí, abych jej sem pustil. Vslyšev to vejvoda, vece: „Brzo jej přiveď sem, abychom jej viděli, kto jest.“ Vrátný sšed přivedl jej před vejvodu. Ale vejvoda, v ničemž jeho nepoznav, vece jemu: „Kto si ty?“ Tedy on vece: „Já sem césař Jovinian, a tě sem tímto vévodú učinil a zvláštní mú radú.“ Vece vévoda: „Blázníš, nebožče! A proto, že se smíš césařem jmenovati, bez pomsty odsud nevyndeš.“ Kázal jej v žalář vsaditi a několiko dní jedno vodu a chléb k jeho pokrmu dávati. Ale potom, vypustiv jeho z žaláře, kázal jej dobře kyji bíti i zahnati.
Tedy on sa tak hladem mořen a velmi zbit, jal se velmě plakati i vzdychati a v sobě sám mysliti řka: „Běda mně, co již učiním? V mrzkost budu lidu, i zavržení obce učiněn sem. Puojdu do svého domu, zda mě as má čeled pozná; a zvláště paní, má žena, po třech znameních tajných
