dělati nepřestane ani pomyslí, by řekl: Dělám, nevím, komu se dostane.“ Příklad o onom bohatci, kterýžto řekl: „Zbořím stodoly své a větčí učiním. A tak všecko, což mi se obrodí, svezu. A dím duši své: Duše má, máš mnoho dobrého položeno na mnohá léta; odpočívaj, jez, pí a hoduj.“ Ale řekl jemu Buoh: „Blázne, noci duši tvú vezmú od tebe, ale co s’ připravil, čí bude?“ Takť jest, ktož zboží shromazdí a není v Boze bohat. O druhém, ješto stál nad jamú, ten se přirovnává k smilníku a k lakomému, o nichž svatý Pavel dí: „Ale nyní i pláče dím z těch, jenž sú nepřietelé kříže Kristova, jichžto konec záhuba a jichžto břicho buoh jest.“ Také oheň a síra často nápoj jich bude u věčném zatracení. Třetí, jenž v horúcí peci ležíše, znamenává ty, jenž po cti stojí a nad jiné zbožím nebo urozením se velebí, chudé lúpí. O nichž Písmo dí: „Zda s’ nevzel základu bratra tvého bez vinny a nahé lúpil?“ Čtvrtý, jenž seděl na výsosti chrámu, znamenává všecky ty, jenž cožkoli dobrého činí, marné chlúby v tom hledají, jakožto všickni pokrytci. O nichž čtení dí: „Všecko to, což činí, proto činí, aby od lidí byli viděni. Věru, pravím vám, vzaliť sú otplatu svú.“ Pátý, jenž hltavě své údy žráše, znamenává ty všecky, jenž dobrým kazatelóm nebo jiným dobrým křesťanóm, jenž sú údové Kristovi, utrhá a nikdy toho utrhání nepřestane.
Král dánský tři krále, jenž Kristovi obět učinili, u veliké poctivosti mějíše. A z toho jev na Rýn do Kolína, tu kdež jich těla odpočívala, tři koruny zlaté králové královým řádem udělané obětoval, a nadto tudiež v Kolíně chudým napřed mnoho rozdal pro Buoh a potom ke cti těm třem svatým králóm. Ale některé noci, když se byl domóv zase vrátil a na svém loži spě odpočíval, viděl ve snách dříve řečené krále tři svaté, tři koruny, jimž byl obětoval, na hlavách svých nesúce, s velikým světlem i jasností k sobě jdúce. A uslyšav každého zvláště, an k němu mluví řka. První, totižto starší, řekl k němu: „Ó bratře mój, sčastně s’ přijel, ale sčastněji do svého domu se navrátíš.“ Druhý řekl: „Víru si ukázal, ale když dokonáš třimezcítma let, na věky s námi budeš kralovati.“ Opět prvý řekl, dav jemu pušku plnú zlata: „Vezmi poklad múdrosti, jížto lid tobě poddaný
