i skrytě děláni býti, k jichž známosti nemóžem přijíti, prosím tebe, aby podlé múdrosti své složil i učinil některaké mně umění, jímž bych mohl věděti ty, jenž proti tomu zákonu ode mne vydanému zaviní.“ Tehdy on vece: „Pane, buď tvá vóle!“ A ihned svými čáry některaký slúp anebo sochu prostřed města postavil, kterýžto slúp všecky tajné hříchy toho dne dopuštěné císařovi pravíše. A tak skrze ten a jeho žalobu mnozí na smrt odsúzeni.
Bíše tedy v Římě některaký kovář, jménem Foka, jenž v ten den od císaře ustavený děláše jako v jiný den dilný. Ale když jednú v svém loži odpočíváše ten jistý kovář, myslíše o tom, kterak skrze žalobu toho jistého slúpu sú mnozí poddáni k smrti. Ráno vstav, šel k tomu slúpu a řekl jemu: „Ó slúpe nebo socho, skrze žalobu tvú mnozí sú na smrt dáni. Slibuji svému bohu, budeš li na mě žalovati, že tvú hlavu tímto kladivem zmoždím. A protož radímť, aby o mně nic neříkal.“ A s tím šel domóv.
A ihned první hodinu, jakož obyčej měl, své posly k tomu slúpu poslal, aby na něm vztázali, sú li kto, jenž proti zákonu učinili. Ale když k tomu jistému slúpu přišli a úmysl králóv zjevili, odpověděl jim slúp: „Zdvihněte oči svoji a vizte, coť jest psáno na mém čele.“ Tedy oni, když sú zdvihli oči svoji, na čele toho jistého slúpa viděli sú psáno: „Časové se mění a lidé se horší. Ktož bude chtieti pravdu praviti, musí své hlavy pod kladivo nasaditi. Jděte a svému pánu povězte, co ste viděli a čtli.“ Tedy poslové odešli a to všecko na císaře vznesli. Když to césař uslyšel, přikázal dvanácti rytířóm, aby se v odění připravili a k tomu jistému slúpu šli, a učinil li by kto co proti tomu slúpu, svížíc jemu ruce i noze, před císaře jej přivedli. Rytíři tam šli, od císaře toho slúpu pozdravili řkúce, že císař toho žádá, aby na ty žaloval, ktož sú proti zákonu učinili, a na ty, jenž jemu hrozí, ižádného se neboje.“ Vece k němu ten slúp: „Vezměte Foku, kováře tohoto města, tenť jest, jenž nikdy zákona nedrží, a ještě mně hrozí.“ Tedy oni ihned toho jistého kováře jali a jej před císaře přivedli. Uzřev jej císař i vece k němu: „Co jest, jenž o tobě slyším? Proč ty ode mne
