zákon ustavil, aby ktožkoli panně čest její odjal nasilím, aby obú očí zbaven byl. Přihodilo se, že syn jeho dceři jedné vdovy násilím čest odjal. Ale mátě té jisté děvečky proti císařovi běžala a řkúc: „Ó milý pane i císaři žádný! Zákon, kterýž s’ ustavil, rač naplniti pro milost boží. Ej, syn tvój dceru vzchopiv, násilím ji poddávil.“ Uslyšav to král, přikázal, aby obě oči syna jeho byle vyvrženě. Tedy knížata a páni uslyšavše to, sebrali se k králi a řekli jemu: „Ó milý pane i císaři žádný! Toliko jediného syna máš, jenž má děditi po tobě. Byla by škoda všemu království, že by císaře slepého měli po tvé smrti. Rač toho nečiniti.“ Tedy řekl césař: „Zda toho nevíte, že sem já ten zákon ustavil? Byla by má veliká hanba, bych já ten zákon pro svého syna zrušil. Ale poněvadž mój syn ze všech proti tomu zákonu učinil, kterak toho zákona milost obdrží?“ Tedy mudrci vecechu: „Pane milý, my jedním hlasem prosíme, aby se tím o svého syna nepokúšel.“ Uslyšav to král, přemožen sa jich prozbú i řekl: „Najmilejší i moji věrní! Poněvadž se vám to zdá nepodobné, abych obě oči svému synu kázal vyvrci, slyštež mě: Oči syna mého sú oči moje. Protož oko pravé mně vyvržte a levé oko synu mému, ať se ten zákon naplní.“ A tak se stalo. A proto všecka obec jala se toho krále chváliti z jeho přílišné spravedlnosti.
Rozum té řeči
Najmilejší! Tento císař jest Pán náš Ježíš Kristus, jenž tento zákon ustavil, totižto ktožkoli poddáví pannu, totižto duši na svatém křtu obmytú, dvě oči má ztratiti, totižto vidění božské i všech svatých zvolených. Ale syn toho krále jest každý člověk křesťan, jenž skrze hřích duši poddáví. Protož potřebí jest, aby hodnú muku trpěl. Ale Kristus jakožto spravedlivý i milostivý otec chce tomu zákonu dosti učiniti; netoliko jedno oko, ale všecko tělo i duši svú dal za hříšného člověka. A protož musí každý také jedno oko své levé dáti, totižto všecky své zlé žádosti i těla svého rozkoši skrze zkrúšení, svatú zpověd, svaté pokání vyvrci. Nebo nepodobné jest, aniž to móž býti, by kto světské rozkoši upřímě šel do věčné radosti, poněvadž Kristus musil trpěti a tak vníti do své chvály.
