vydaného zákona nedržíš?“ Odpovědě on: „Pane, zákona toho já nemohu držeti, nebo na každý den musím osm peněz mieti a těch bez diela nevím, kde vzéti.“ Vece jemu césař: „I čemuť jest těch osm peněz?“ Vece jemu kovář: „Na každý den v roce dlužen sem dva penieze dáti, dvú pójčiti, dva ztratiti a dva zachovati.“ Vece jemu césař: „Pověz mi rozumně o těch penězích.“ Vece on: „Pane mój, rač slyšeti! Dva peníze dlužen sem dáti mému otci za to, že mě jest choval z mé mladosti a na mě dělal, a již ochudl a nemóž dělati. A tak rozum mój mě k tomu vede, abych jemu v jeho chudobě pomáhal. A protož na každý den musím dva peníze mieti, abych jemu dal na jeho potřebě. Druhých dvú peněz pójčím synu mému, jenž do školy chodí, aby, když by dorostl a v učení prospěl, choval mě v mé núzi jako otce svého, ač by mi se událo ochudnúti. Třetí dva peníze na každý den ztratím, totiž že na svú ženu nakládám jako na zlú horu, ana mi vždy protivna, svú vóli majíci; protož což na ni naložím jako na zlú horu, to vše ztratím. Čtvrtá dva peníze na každý den na svú potřebu utracuji. A těch všech peněz nemohu mieti bez veliké práce a ustavičné. Protož prosím, račte súd spravedlivý vydati a mne na smrt neodsuzovati.“ Vece k němu césař: „Milý, dosti s’ múdře odpověděl. Jdi a dělaj věrně.“
A tak ode všech Římanóv pochválen jest. A po smrti césařově ten jistý kovář Foka řečený pro svú múdrost volen jest césařem, jenž příliš dobře říši zpravoval. A když umřel, Římené obraz jeho mezi jinými ciesaři namalovali a nad hlavu jeho osm peněz kázali namalovati.
Najmilejší! Tento císař jest Buoh, Otec nebeský, jenž za zákon ustavil, že ktožkoli den ustavený prvorozeného jeho Syna přerušil by, aby smrtí umřel. Ten den jest neděle anebo jiní hodové, od církve svaté ustavení, jakožto Buoh přikázal řka: „Pomni, aby den sváteční světil.“ Ale pohříchu mnozí více se i větších hříchóv dopúštějí ten den nežli všední den. Nebo více do krčem chodí a více se zpíjejí nežli jiné dni. Ale Virgilius, jenž slúp učinil,
