všickyni řekli sú pořád. Král počína se městu protiviti. První mistr počal o pokoji mluviti, a tak múdře počal o pokoji mluviti, že ten den opustil boj. A tak každý den jeden po druhém, až na posledního přišlo. Tedy přišli sú měšťané k tomu jistému mudrci řkúce: „Ó milý mistře, král přisáhl, že zajtra chce město mieti, nebo všickni zemřeme. Zprosť nás, jakož sú tvoji tovařiší učinili.“ A on řekl jest: „Neroďte se báti. Zajtřejší den učiním, že král s svým zástupem uteče.“ Mistr některakú sukni nalezl velmi divnú, maje na sukni peří pávové a malé zvonečky a jiné peří ptákóv jiných a ocasy sviňské. A také se dvěma mečoma čistýma na najvyšší věži města vstúpil, tu kdež král se vším zástupem jeho viděti mohl. Počal se i sem i tam hýbati a divným obyčejem stkvíše se peří a dva meče v ustech držal. Někteří to z zástupa králova uzřevše, řekli sú králi: „Ó králi, i zdali nevidíte na vysokosti věže jednu divnú věc?“ A on odpovědě: „Dobře vizi, ale co by bylo, zajisté nevím.“ A oni sú řekli: „Buoh křesťanský jest, kterýž jest s nebe stúpil, kterýž těma dvěma mečoma nás všecky ztepe, budeme li zde déle.“ Král uslyšev [to]text doplněný editorem[90]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU, bál se a řekl jest: „Co učiníme?“ A oni odpověděli: „Neníť našeho jednoho dne zde odpočinutie, jedno všichni s tohoto místa odjeďme, aby Buoh jich nás všech nezabil těmato dvěma mečoma.“ Král se vším svým zástupem otjel jest. Římené to uzřevše a připravivše se, jeli sú po nich a krále sú zabili i mnohé jiné. A tak skrze chytrost mudrcóv král přemožen jest.
Najmilejší! Král tento nadutý jest diábel, kterýž pro pýchu s nebes stržen jest a pro pýchu nechce se Bohu pokořiti, a velmi mnoho, že dá ženu, totižto duši ku podobenství božskému stvořenú. A duše mnoho nenávidí hróz. Ale diábel skrze zástup mužský, v kterých se člověk kochá, jakožto jest pýcha, lakomství, lakota, smilstvuo. A s tím zástupem chce otjíti těla svatých Petra a Pavla, totižto srdce dobrých lidí, aby v lónu svém spálili. Co má člověk učiniti? Zavolati sedm mudrcóv, totižto sedm skutkuov milosrdných, skrze kteréžto člověk móž jeho přemoci. A protož jest mudřec, totižto almužna; obleče se v rúcho, totiž s postem a modlitvú. Dva meče stkvúcí – skrze tyto meče znamenaj milost boží a bližního svého, skrze které diábel otehnán. A máme vysoko vstúpiti, totižto skrze ctnost, a máme se hýbati sem i tam, totižto z jedné
