boží proti hrózám nepřátelským a diábelským skrze zvon zvonění. A tak budem vystřeženi proti nepřátelóm, totižto diáblóm těla i světa. Virgilius mistr učinil obraz, na kterémžto psáno bylo: „Ktož mě bude bíti etc.cizojazyčný text“ Obraz tento móž řečen býti Adam, kterýž měl studnici milosrdenství, i milost nesmrtedlnosti jemu odjata bíše, když všecko pokolení lidské zrušil. Skrze tři rytíře znamenává se troje věc, totižto pýcha, žádost očí a žádost těla, skrze kteréžto člověk často oklamán bývá. První pokládá kád v bráně; kádi sú srdce bohatých neb mocných v zemi skrytá, když pýcha jich zhyne a sejde. A protož hráli sú, jedli sú, pili sú a zemřeli sú a do pekel sú stúpili. Druhá kád jest lakomství, kteréž skryto jest v lakomých, kteříž tak mnoho žádají, že tak sami se zrazují, jakož jest ukázáno na Adamovi a na Luciperovi. Třetí kád jest lakota. A protož tací, což kolivěk dobudú, všecko u břicho vpustí. A protož Apoštol praví: „Jich buoh břicho jest.“ Čtvrtá kád jest smilstvo, skrze kteréžto zahynují silní, bohatí i smilní. Skrze tyto čtyři kádi mnozí zahynují a zahynuli sú.
Král některaký bíše divným obyčejem nadut a ten mysléše těla svatých Petra a Pavla z Říma mocí otnésti. A pohan bieše. Když na cestě odpočíval v jednom městě, i řekl jest služebníku svému: „Nalezni mi pěknú ženu, ať se mnú spí tuto noc, a což bude chtieti, dám jí.“ Služebník to uslyšev, uskúpil se jest na peníze a ženu svú proti vuoli jeho v noci na lože královo jest vedl. A ráno jest řekl služebníkovi svému: „Otevři okno, ať opatřím krásu její tvárnosti, ženy této, a tepruv dáš jí tisíc zlatých.“ Když jest král uzřel, že žena služebníka byla jest, i řekl jest: „Ó nešlechetný, proč pro taký peníz ženu si svú pohaněl? Neb s’ mi ji dal bez mého vědomí. Vyjdi brzo z království mého, nebo budeš li déle přebývati, smrtí ohavnú zatratím tě.“ On uslyšev to, z království jest vyšel. Král, dokudž jest živ byl, ženu jeho jest v čest měl a s radostí ji držel.
Potom dříveřečený král veliký zástup sebral a Řím oblehl tak dlúho, že Římené chtěli sou jemu dáti těla svatých Petra a Pavla, aby otjel ot města. Bíše toho času v městě římském sedm mudrcóv. Přišli sú měštěné k nim i řekli sú: „Co učiníme? Město jest v nebezpečném ztracení, ale musíme těla vydati jim.“ Řekl jest první mudřec: „Zachovám město i těla za jeden den.“ Řekl druhý mudřec: „Také já zachovám druhý den.“ A tak
