„Já to chci učiniti.“
Potom rytíř na lov jel. Paní řekla zahradníkovi: „Aj, pán mój, když přijede, bude studen. Poďme do zahrady a někaké dřevo setni a oheň učiň, aby se pán mój mohl zhřéti.“ Zahradník sekyru vzel, i zde i onde hledaje v zahradě. Nakrátce ona sekyru vzela a dřevo srúbila a v oheň vrhla. Druhý den opět ji mátě její potkala; i dí k mateři: „Ó milá matko, milovati chci kněze, učinilať sem, jakož s’ mi kázala.“ I dí mátě: „Ó dci milá! Ještě pro lásku otce tvého jednú jeho pokus!“ A ona opět odpovie: „Na čem jeho mám pokusiti?“ A ona odpovědě: „Malého psíka má, kteréhož velmi miluje; toho jemu zabí, a budeš li pak ujíti moci, tedy kněze miluj.“ Když se noc přiblíži a lože zlatohlavem a hedvábím okrášleno bíše, tedy psík do komory vjide a na lože vskoči, jakož jest byl přivykl. Paní jeho za nohy zadní vzela a o stěnu jím udeřila, až i umřel. Rytíř to uzřev, řekl jest: „Ó nešlechetná ženo, proč s’ psíka přede mnú zabila?“ A ona odpoví: „Dobře vidíš, že lože naše jest z drahého rúcha okrášleno, psík z bláta přišel a rúcho naše zblátil.“ A ona počala plakati. Rytíř řekl jí: „Plakání přestaň, toběť nyní odpúštím.“ Třetí přišla k mateři a řkúci: „Ó milá matko, mně jest muka veliká přes tak dlúhý čas bez kněze mi býti; neb s’ mi řekla i slíbila, že mě více nebudeš tresktati. Pověz mi, na čem bych jeho potřetí vzkusila?“ A ona dí: „V neděli chce muž tvój mieti hody a mnoho vládyk zuove, mužuov i žen; budem tu všickni. A když všichni tu budem ssazeni a stuol bude pln krmí a pití, tedy tajně klíč svój na konci ubrusi přivěž a rci ta slova: Aj, kterak zlé paměti já sem! Nože svého v komoře sem nechala. A s stolice své chutně vstaň a ubrus se všemi krměmi i s pitím doluov strhni. A když pak tu bití ujdeš, tepruov kněze, nebo kteréhožkolivěk chceš, miluj.“ Tedy ona, když všickni za stolem posazeni biechu a krmě i vína postavena byla sú, a ona brzo vstala a všecko na zem strhla; koflíky zlaté i stříbrné i jiné nádobie na zemi ležalo jest i krmě. Rytíř zajisté zamútil se [viece]text doplněný editorem[77]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU, než by řéci mohl, a hanbu velikú trpěl jest. A ihned nový ubrus i jiné všecko nové kázal přinésti a s velikú radostí všecky obveselil jest [a prose]text doplněný editorem[78]doplněno podle rkp. GestaB, aby krmě štědře brali a pili. A tak všickni byli sú veseli a všickni nasyceni. Dokonání hoduov všickni dieku rytíři tomu vzdali sú.
Když bylo ráno, pobyv u mše, domóv šel
