ctnosti do druhé. A tak život věčný budem mieti.
O sedmi mudrcích a o dietěti
Některaký césař římský kraloval jest, kterýž s sebú měl sedm mudrcuov, skrze kteréžto všecko císařství jest zpravováno. A těchto sedm mudrcóv skrze čáry zjednali sú, že císař v sieni jasně a dobře viděti mohl, a zevnitř síně aby nic neviděl, ale slep jest byl. Těchto sedm mudrcóv zjednali sú pod pokutú ustavení, aby ktožkolivěk sen by viděl, aby k nim přišel s hřivnú zlata a z výkladu snu od nich obdržal. A tak na téj cestě větčí hojnost měli sú nežli císař. Tedy jeden den císař s císařovú za stolem seděl jest a plakal jest ukrutně. I dí císařová jemu: „Ó císaři, pro kterú věc zamútila se jest duše tvá?“ A on jí řekl: „Ó paní, zdali mi není těžká příčina, že jedno v sieni viděti mohu?“ A ona řekla: „Ó císaři, sedm mudrcóv v svém království máš, skrze kteréžto všecko se zpravuje království. Pošli po ně a nemoc svú jim pověz, pod pokutú smrti jim přikáže, aby múdrost svú přiložili, aby zevnitř séni tak jasně viděl jako vnitř. A tak, jakož mi se zdá, že zrak svój budeš mieti.“
A on ihned po sedm mudrcóv poslal a oni sú ihned přišli. Řekl jim císař: „Svědomo vám jest, že vnitř
