[108r]číslo strany rukopisuvšickyni řekli sú pořád. Král počína se městu protiviti. První mistr počal o pokoji mluviti, a tak múdře počal o pokoji mluviti, že ten den opustil boj. A tak každý den jeden po druhém, až na posledního přišlo. Tedy přišli sú měšťané k tomu jistému mudrci řkúce: „Ó milý mistře, král přisáhl, že zajtra chce město mieti, nebo všickni zemřeme. Zprosť nás, jakož sú tvoji tovařiší učinili.“ A on řekl jest: „Neroďte se báti. Zajtřejší den učiním, že král s svým zástupem uteče.“ Mistr některakú sukni nalezl velmi divnú, maje na sukni peří pávové a malé zvonečky a jiné peří ptákóv jiných a ocasy sviňské. A také se dvěma mečoma čistýma na najvyšší věži města vstúpil, tu kdež král se vším zástupem jeho viděti mohl. Počal se i sem i tam hýbati a divným obyčejem stkvíše se peří a dva meče v ustech držal. Někteří to z zástupa králova uzřevše, řekli sú králi: „Ó králi, i zdali nevidíte na vysokosti věže jednu divnú věc?“ A on odpovědě: „Dobře vizi, ale co by bylo, zajisté nevím.“ A oni sú řekli: „Buoh křesťanský jest, kterýž jest s nebe stúpil, kterýž těma dvěma mečoma nás všecky ztepe, budeme li zde déle.“ Král uslyšev [ to ]text doplněný editorem[90]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU, bál se a řekl jest: „Co učiníme?“ A oni odpověděli:







