a zavolati kázal holiče a řekl jemu: „Následuj mne!“ A do komory všel a k loži, kdež paní ležela, přistúpil a řekl jest: „Vstaň brzo!“ A ona dí: „Není hodiny třetí, pane, k čemu vstáti mám?“ A on odpovědě: „Chci, aby krev púštěla z obú paží.“ A ona odpoví: „Pane, nikdy sem nepúštěla.“ A on dí: „Pravda jest. A protož bláznicě jsi. A zdali nepomníš, co si mně učinila? Najprvé dřevo s’ mi srúbila, druhé psa zabila a včerajšího dne na hanbu s’ mi ubrus strhla s stolu. A počátek jest porušení krve tvé. A protož to porušení vypustiti chci, aby mne ani sebe potom nepohaněla.“ Ona plačíc vstala a ruce zdvihnúc řekla: „Pane, smiluj se nade mnú!“ On odpovie: „Neroď milosrdenství prositi, jediné spěšně paži zdvihni, krev srdce tvého budu mieti.“ Ona paži zdvihla; rytíř dí lazebníkovi: „Udeř dosti hluboko!“ On velikú ránu jí dal, že barva tvárnosti proměnila se jest jí pro množství krve. A to učiniv, rytíř řekl: „Uvěž paži!“ I dí k ní: „Zdvihni druhú paži!“ A ona opět dí: „Ó pane, smiluj se nade mnú, aj, již umru!“ A on dí: „To si pomnieti měla, když s’ to zlé učinila.“ Ona druhú paži zdvihla a druhé udeřil a krev vyšla, že jednak i na poly mrtva byla. A paži uvázati kázal a řekl: „Do lože svého jdi a potom pomni se polepšiti!“ Ona po máteř svú poslala. A když uslyšela, radovala se jest a přišla ke dceři. A dcera, když uzřela máteř, řekla jest: „Ó matko milá, jednak sem umřela.“ Tedy řekla mátě její: „Řekla sem tobě, že staří sú ukrutni. Nikdy potom nechtěj milovati kněze.“ A ona odpovie: „Potom nižádného nebudu milovati, jedno pána mého.“
Tuto znamenaj o rozličných věcech a o některých chytrostech etc.cizojazyčný text
Octavianus v Římě kraloval bohatý velmi, a však skúpý, kterýž zlata nade všecko jiné žádáše. V ten čas bíše v městě římském mistr Virgilius, dokonalý v umění čáruov. Měštěné sú jeho otázali, aby něco složil, kterak by ot nepřátel vystřeženi býti mohli. Ten mistr chytrostí svú věži ustavil na výsosti a okolo ní tolik obrazuov učinil, kolikož jest bylo mudrcóv na světě. A v prostředku učinil obraz, kterýž jablko zlaté v ruce držíše. Každý obraz tvář svú [k]text doplněný editorem krajině jemu dané obracováše. A když kolivěk která krajina proti městu římskému protiviti se chtěla, tedy obraz krajině té daný v zvon zvonil i všecky jiní. Římené to slyšíce, všichni sú se připravili a s velikým lidem
