Najmilejší! Rytíř tento jest Pán náš Ježíš Kristus, kterýž duši naši v chot sobě přijal a ji tak velmi miloval, že ji na své lože pokládal. A protož v Kantikách praví: „Rozkoši sú mé byly s syny člověčími.“ Rytíř dveře zavírá a klíče pod hlavu pokládá. A tak Kristus dveře naše zavírá i otvírá, když nám pro lásku svú dveře království nebeského otvírá. Ale pohříchu často hříšný klíče ukrádá, když proti božímu přikázaní činí, i přikázaní božská ruší a z hříchu do hříchu chodí. Zákon jest ustaven, aby v zvon bylo zvoněno, po kterémž zvonění ač by kto v noci chodil, v žalář by byl vsazen. Zvon nic jiného není, jediné chovati božího přikázaní. A ktož proti tomu činí slovem nebo skutkem a zevnitř dveří domových, totižto z církve svaté, nalezen bude, skrze strážné, totižto diábly, duši jeho popadnúc, do žaláře pekelného uvedú.
Zdávna bíše v městě římském některaký rytíř, kterýžto dvě dcery a jednoho syna měl jest. Rytíř tento všecko své utratil. Bíše času toho císař Octavianus tak řečený, kterýž na jednéj věži veliký poklad mějíše. Rytíř dříve řečený k veliké chudobě přišel jest, až všecko dědičství své prodal jest. I řekl k synu svému: „Aj, císař má veliký poklad na onéj věži. V noci díru učiníme do věže a zlata vezmeme, což budeme chtieti.“ Oba v noci vstala, díru širokú učinila a do věže oba vešla, a tak veliký poklad vzala, že oba nésti nemohla. Rytíř jako prvé jal se nezřízeně utracovati. Strážný věže, když viděl, že veliký poklad jest otnesen, pověděl císařovi. Tedy císař řekl: „Zdali sem tebe strážného neustavil pokladu mého? Mně o zlatu otpovíš!“
On jest do věže všel a podlé díry kotel naplnil smoly, ač by kto více všel do díry, aby v kotel upadl a vstáti nemohl. Učiniv to, věži zavřel a ven vyšel. Skoro potom rytíř opět počal chud býti; přišed k synu, řekl: „Ó synu, utratil sem všecko a již sem chud.“ I řekl syn: „Poďme do věže jako prvé a zlata v hojnosti vezmem.“ V noci vstali sú a do věže vešli. Otec prvé všel a až do hrdla v kotel upadl a velikým hlasem zvolal jest: „Syne milý, neroď se přiblížiti, nebo utéci nemóžeš.“ A on jemu řekl: „Zajistéť toběť pomohu.“ I řekl otec: „Bože, nedaj, aby kto zvěděl, kteraký sem já. Ihned vyjmi meč svój a setni hlavu mú, a tak ižádný známosti mé nebude mieti, a tak ty i dcery mé ujdú hanby
