celú noc na straku sú metaly až tak, že straka jednak umřela jest. Druhý den přišel jest pán a řekl jest: „Ó strako, kterak jest tobě?“ A ona dí: „Paní tvá opět s jiným spala v jízdu tvú a nikdy sem tak zle se neměla jako tuto noc, nebo jednak sem umřela. Nebo krúpy, sníh a déšť přes celú noc na mě padaly sú, a jednak odpolu sem umřela.“ Paní, když to uslyše, řekla: „Přes celý rok nebylo noci tak tiché jako tato.“ Muž od súsedóv vztázavše, kteříž sú též řekli. Tedy paní řekla muži: „Dosti zjevně rozuměti móžeš, že straka selhala jest.“ Hospodář šel k strace i řekl: „Proč si ty skrze lež ženu mú pohaněla?“ Odpovědě straka: „Ví Bóh, že já lháti neumím.“ „A zdali s’ mi neřekla, že tuto noc krúpy, snieh a dešť byly? Ale súsedé všecko mi jinak řekli.“
A tak straku zabil. Když straku zabil jest, vezřev na vysokost domu i uzřel díru a řebřík. A ihned po tom řebří nahoru jest všel a na střeše sud plný vody a malé kameníčko a písek nalezl jest. A tu ihned poznal své ženy lest a hlasem velikým voláše a řka: „Běda mně, že skrze slovo ženy mú milú straku sem zabil, ješto jest byla mé utěšení!“ A ihned do jiné země jel a víc se k své ženě nevrátil.
O jedné ženě, jenž mínila jiného milovati
Rytíř některaký starý, ale spravedlivý, pannu mladú a pěknú za ženu pojal. Stalo se jest, že tři léta spolu byli a nižádného plodu neměli. Tedy jeden den stalo se, když tato mladá paní do kostela šla jest, mátě její ji potkala a řekla jí: „Ó milá dci, kterakť jest tobě?“ A ona odpovědě: „Zle. Tolikéž by mi se líbilo podlé špalku spáti nebo ležeti jako podlé muže mého; neb ižádného veselí nemám ot něho; a protož jiného chci milovati.“ I dí jí mátě: „Ó milá dci, já i otec tvój dlúhé [časy]text doplněný editorem[74]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU sme spolu byli, a nikdy takého bláznovství sem se nedopustila.“ A dci odpovědě: „Nebyl jest div, neb sta byla oba mláda. Ale jiné jest o muži mém, že jest starý, studený a nemocný.“ Odpovědě mátě: „Pověz mi, koho chceš milovati?“ Ona odpovědě: „Zajisté kněze tohoto města, neb tajemství mého zjeviti nesmí. Ale když bych jiného milovala, ten by tovařišóm pověděl, a tak že by mi se posmívali. A protož chci kněze milovati.“ Odpovědě jí mátě: „Poslúchaj rady mé. Staříť sú velmě ukrutní, když se hněvati počnú. Pokus muže svého najprvé; bude liť to moci projíti, kněze miluj.“ A ona odpovědě: „Pro tě to chci učiniti. Ale rci mi, na čem jeho pokusím?“ A ona odpovědě: „Dřevo, kteréž on vnově štěpoval: podrub je a v oheň vlož.“ A dci dí:
