celú noc na straku sú metaly až tak, že straka jednak umřela jest. Druhý den přišel jest pán a řekl jest: „Ó strako, kterak jest tobě?“ A ona dí: „Paní tvá opět s jiným spala v jízdu tvú a nikdy sem tak zle se neměla jako tuto noc, nebo jednak sem umřela. Nebo krúpy, sníh a déšť přes celú noc na mě padaly sú, a jednak odpolu sem umřela.“ Paní, když to uslyše, řekla: „Přes celý rok nebylo noci tak tiché jako tato.“ Muž od súsedóv vztázavše, kteříž sú též řekli. Tedy paní řekla muži: „Dosti zjevně rozuměti móžeš, že straka selhala jest.“ Hospodář šel k strace i řekl: „Proč si ty skrze lež ženu mú pohaněla?“ Odpovědě straka: „Ví Bóh, že já lháti neumím.“ „A zdali s’ mi neřekla, že tuto noc krúpy, snieh a dešť byly? Ale súsedé všecko mi jinak řekli.“
A tak straku zabil. Když straku zabil jest, vezřev na vysokost domu i uzřel díru a řebřík. A ihned po tom řebří nahoru jest všel a na střeše sud plný vody a malé kameníčko a písek nalezl jest. A tu ihned poznal své ženy lest a hlasem velikým voláše a řka: „Běda mně, že skrze slovo ženy mú milú straku sem zabil, ješto jest byla mé utěšení!“ A ihned do jiné země jel a víc se k své ženě nevrátil.
O jedné ženě, jenž mínila jiného milovati
Rytíř některaký starý, ale spravedlivý,
