že by pes, bráně dítěte toho, hada zahubil. Jme se velikým hlasem křičeti, zedrav na sobě rúchu a řka: „Běda mně, že pro řeč ženy své psa milostného bez viny sem zahubil!“ A ihned své kopí na tré přerazil a potom k Božímu hrobu bosú nohú šel a tam v dobrém svój život dokonal.“
Dokonav tu řeč, mistr vece k císařovi: „Slyšel li s’, císaři, kam se ta řeč chýlí?“ I vece císař: „Velmě dobře. Dobrý s’ mi příklad dal, proňž mój syn dnes neumře.“ A tak na každý den každý mistr svú múdrostí od smrti jemu pomohl. A osmý den jal se ten jistý mládenec mluviti, své mistry vyvadil a macechu kázal upáliti.
Najmilejší! Skrze tohoto císaře máme znamenati každého křesťana, jenž má jednoho syna, to jest svú duši najmilejší. Tu má dáti sedmi mudrcóm, to jest sedmeru milosrdenství: lačného nakrmiti, žíznivého napojiti, pocestného v svój duom přijíti, nemocného navštieviti, žalářného utěšiti, mrtvého k hrobu přepraviti, nahého odieti. Ale macecha, to jesti tělo, prosí, aby dítě domóv se vrátilo, nebo tělo vždy proti duši žádá. Ale duše má mlčením, to jest nepřivolením, přemoci s pomocí sedmero milosrdenství, jenž k Bohu [se]text doplněný editorem[67]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU zaň přimlúvá, a to za sedm dní, totiž dokudž přebývá v tomto životě až do smrti. Osmý den, to jest v radosti nebeské, má promluviti – Boha s anjely na věky chváliti. Amen.
O jednom vepři
Bíše některaký císař, jenž mějíše jeden háj, v němžto bíše divoký vepř; a ten mnoho lidí zhubil bíše. Césař velikú tesknost toho mějíše. I kázal bíše volati, ktož by koli toho jistého vepře zahubil, svú dceru i se vším královstvím po svéj smrti jemu chtěl by dáti. Bíše v tu chvíli někaký pastýř; ten chtě vepře zabiti, všel v háj […]text doplněný editorem[68]chybějící text Vepř počal dřevo kúsati, že zdáše se pastýřovi, by měl brzo upadnúti. Na dřevě bíše dobré ovoce a toho ovoce vepři metáše. Vepř jedl to ovoce a nasycen byl a počal spáti. Uzřev to pastýř, tajně nóž vyňal a jeho zabil a dceru césařovu za ženu pojal.
Najmilejší! Císař tento jest Pán náš Ježíš Kristus. Háj jest svět, vepř jest diábel. Vepř tento mnohé zbil před narozením božím, s sebú do pekla uvedl. Pastýř jest Syn boží, jenž tělo z blahoslavené panny přijal jest, když on řekl: „Já sem pastýř dobrý.“ I vzel jest huol, když na dřevo svatého kříže vstúpil, skrze kteréžto on diábla
